Mörkhimmel – Genium obskurity

„Až soustředěný poslech věnovanýho média ze mě udělal fanouška kapely a hudebně vzdělanějšího člověka.“

MÖRKHIMMEL jsem uměl přesně zařadit, aby se ukázalo, že na aktuální LP novince „Genium obskurity“ by původní měřítka neobstála. Při vyslovení jména mi okamžitě vytanula na mysl kosa z obalu „Ostří černé kosy zní“, poslední full-length desky z roku 2015. Stylově vyplňující předpisy žánru, ale nenaplňující nudný klišé. A obal na novince to posunul mnohem dál. Neznalý poměrů by nepoznal, co se v obsahu i formě skrývá.

Netradičně začít obalem, boříme všechno. Natěšenej spouštím přenosku. Moderní emo-hardcore úvod mi připomíná MORE THAN LIFE, který jsem měl hodně rád. A pak už mě MÖRKHIMMEL usazuje do křesla, potaženým černým flórem. Mud, mud, mud. Obehrávat žánrový škatulky tady postrádá smysl, ale? Doomentia Records (možná i nevědomky) dbá na to, aby si na svoje přišli punks i metalheads. MÖRKHIMMEL, i díky minulosti a pozadí členů, má rozevřenou náruč na všechny temný žánrový strany. Myslel jsem si, že to bude mnohem víc crust. Rozhodilo mě už úvodní „emo“ intro, jenže pak už si blackened stench punk nežije svým životem. Až po černou rakev. Všechno sedí pohromadě, kytarový mini-vyhrávky týhle neveselý operetky. Kde MORTAL CABINET byl až přehnaně pitoreskní, je MÖRKHIMMEL víc zalitej v základu a podstatě. Kecal bych, kdybych tam neslyšel matku, její matku z Hradce Králové a jejího bastarda, mladýho VEK$LANa. Zabředávat do hniloby mě vlastně baví. Jsem fanoušek špinavejch kapel, špinavejch nahrávek a zcela výjimečně i špinavejch a smrdutejch členů metalem načichlejch kapel, ale na týhle nahrávce vyloženě velebím Amákův zvuk. Kterej mě normálně vůbec nebaví. Baví mě zpěv, baví mě zvuk, baví mě texty (William Blake tvořící v Gaze, pohřben v Jemenu), baví mě atmosféra neustále přítomný smrti v cyklech novejch zrození. Tohle si jede každá pohřební až mrtvoly vykopávající parta, ale mě baví ta melodika. A nejsem si jistej, jestli je tohle ta nejlepší pochvala. Mám v piči. Začínám sledovat pečlivě, naživo i namrtvo. Mezihra ve skladbě „Zlá krev“ – takhle nějak si představuju atmosférickej funeral march, bubny tepou rytmem neživých. Takhle nějak si to představuju. Takhle nějak to bude. Takhle nějak bych to chtěl, až si pro mě přijdou¹. To je fakt paráda. Budu v práci². Nejlepší věc ale je „Dotek smrti“, v závěsu s Viktorem Preissem. Mluvený slovo do instro pasáží nebo jenom jako podmalba je super do těžkejch věcí.

Povstalá Doomentia Records vydala opět, jak je jejím zvykem, černou perlu. Ne encyklopedický přelom stylu, ale černou temnou perlu. I když vedle Jany Černochový by starej MÖRKHIMMEL obstál jako laureát Nobelovy ceny za v obci všeobecnou pohodu. Ano, někde i noci musej se zdát být věčný. Jenže ty nevíš, že to nikoho nezajímá.