Slut – Spirit Of Brotherhood

Slut pro mě byla vždycky trochu mytická kapela. Přitom se zjevnýma znakama, pozadím a základnou. Od Sedmičky z kopce na dejvickou nádražku. Dál? U Zoufalců jsem nikdy nebyl, na rockovým Jamu ’96 taky ne, Scrape Sound, Indies a celá tehdejší hardcore/noise/psychedelic paleta byla mýmu dětskýmu světu ještě několik let pořádně vzdálená. Je to stejně ten typ muziky, kterej mi byl zamčen do postupující dospělosti. Experimenty s domácími veličinami kytary/elektronika (LVMEN, FDK…) přišly až později. SLUT. Nová deska přišla znenadání, ne od Nenadála. Nikým neohlášena, alespoň jsem tak nezaznamenal. Promo je stejně jenom otravná záležitost. Promo je jen pro toho, co se neumí sám zabavit.

Slyším zahraniční spolky, který mám léta v oblibě a přesto si myslim, že je to dost vzdálený od toho, co SLUT zamejšleli. „Spirit Of Brotherhood“ není jenom první velká deska po dvaceti čtyřech letech. Je to VELKÁ deska, s velkýma táhlýma atmosférickejma písničkama. Pamatuje na spořiče Windows 95 až ME. Rozpitý a rozpíjející se Miloš na Frýbestru, nejasný kontury, WinAmp visual, těžký rytmy, bahnitej podmaz. Ale ne zase takový bláto, aby ti Zátopkovy kanady ztěžkly. Nemám tušení, jestli je jedná o jednoznačnej comeback do plnejch, ale tohle se hodně povedlo a hodně mě to baví. Dost bych si to bahno dal naživo, trochu se ztratit v éteru. Naposledy se mi to stalo mezi covidama na Gospelu, ale to jsem byl dost zhulenej. A poslední deska Gospelu mě rozhodně nebaví tak jako spirit. U týhle desky se dokážu pořádně rozmáznout i střízlivej, což mi připadá fakt dobrý. Dej to zejtra v Kabinetu, když už to tam vydali a ve foajé to maj v krabici. Když to nestihneš tam, dej to o den pozdějc v Prachaticích. Stroje jedou, trochu melodickýho průmyslu, Amák, Golden Ježek, myšlenky na červenej Hrádek. Trochu si teď myslim na Melvins a přitom jsou Slut v akutní a aktuální formě lepší. Nejlepší track desky nemám, všechno je nejlepší track. Krásně zpracovanej obal. Gone.