Telepatie #6

Čas se měří přesýpacíma hodina, rakovinou, hrou v power-play a Telepatií. Nebudu psát, co pro mě tenhle časák znamená. Snad jen letos přišel březen o něco dřív, vlivem vnějších okolností, který tvořej moji vnitřní integritu. Můj celek. Šílenejch šest let. Číslo, jak jsme zvyklý, nabitý zajímavejma interpretama a jejich pohledama. V zásadě vše postavený na rozhovorech. Jsou lepší a jsou horší. A tak, jak jsem zvyklej já, mi TELEPATIE přináší rozhovory s lidma naprosto mimo můj rozptyl a každej rok tak posouvá moje vnitřní hranice. Tentokrát teda, přišly dva tři momenty, kdy jsem se s pozastavil s otázkou, jestli a proč pokračovat. A ve dvou případech článek nedočetl. Konference v Gáně nebyla pro mě, co bych to tajil, ale vzdal jsem až těsně před koncem, kdy mě to prostě nudilo víc než bylo zdrávo. Jako food&beer blog ovšem dobrý. Pak hned navazující rozhovor s MADHOUSE EXPRESS. Na to jsem prostě jenom totálně mimo, ale co neni v hlavě, je v srdci a tak kapele alespoň tímhle způsobem můžou udělat jakous takous reklamu. Protože uplně blbý to bejt nemůže. Věřim svýmu oblíbenýmu plátku. A ta třetí poučka je, že ne každej spisovatel, redaktor a publicista je opravdu spisovatel, redaktor a publicista. Věřim taky, že za tim pohlcenym zlem je jenom bublina, snaha o momentální senzaci a nebo že se jenom s kapelou domluvili, že bude prdel. Ani bych se nedivil. Radima Olivu jsem si představoval o něco staršího, ale jeho jméno registruju na D.I.Y scéně hrozně dlouho. Tak asi proto. Anketa na kýžený comebacky: ty FUGAZI by byli absolutní mrda, ale i tak si myslim, že je lepší si to nechat ve vzpomínkách (a já jenom ve videích na YT). Co by mělo ještě smysl a rád bych to viděl, tak určitě MASTER‘S HAMMER. A KRITICKÁ SITUACE? Bylo to super, ale stačilo. Poslední koncert byl skoro až dojemnej. Hodně to pro mě znamenalo. Však málo platný, dobová kapela k době post-listopadový. Takže GNU, Arane. Docela bych si dokázal ujet i na TOYEN nebo SEBASTIANS, ale to sem vůbec nepatří.

Tohle číslo je zlatě orámovaný třema naprosto skvělýma článkama (potažmo doprovázejícíma deskama). Ty desky buď vznikly ve druhý půlce loňskýho roku nebo vzejdou z první půlky roku letošního. SLUT – to je vlastně ten comeback a deska „Spirit Of Brotherhood“ – tu jsme tu už recenzovali. Jsem unešen. MÖRKHIMMEL se mi, žel, dostali do ruky až letos (resp. jejich nová deska), ale zase mě něco mohlo nadchnout až letos. Jejich „Genium obskurity“ je druhá skvělá deska táhnoucí se jako skřivánčí (hawraní?) nitka celou Telepatií. A co že to uzavírá? Nedostižnej CTIBův koncertní a studiovej deník. To bylo tak perfektní čtení! Tohle mám hrozně rád a fotku „před zkušebnou po návratu z technoparty“ jsem musel mobilem přefotit a poslat mejm jezdcům, abych jim nastínil, jak budeme vypadat za patnáct let. Když zdraví dá a vydrží zdravý hovadství a nadhled. A k desce. Na Malarie Records ve velmi dohledný době vychází třetí deska s názvem „Svobodě na stopě“. Vychází na LP, CD, MC i digitálně a dostaneš to u všech dobrých obchodníků. Ideálně přímo u labelu a kapely. Protože, se zárukou, jsou to maximální sympaťáci. Zasměješ se s nima, něco se dozvíš a jako bonus tě pobaví přízvuk. CHOROBOPOP, dle vlastních slov, natočili polarizovanou desku. Já jsem si jistej, že posluchačstvo po jejím poslechu polarizovaný nezůstane. Dej si úvodní video k písni „Blabla“.

Takže já myslim, že je to naprosto jasný. TELEPATIE je pořád nejlepší underground plátek u nás, velkej respekt (opakovaně) tvůrčí skupině, těšim se zase za rok. Všechny články stojej za to! Ať nejvíc, víc nebo míň. Ale těch je jen pár. A naprostym závěrem chci říct, že mě potěšil i rozhovor s kapelou DEZINFEKCE, která jinak moc prostoru nedostává. Nejspíš proto, že se nikam necpe. A i proto (ale nejen proto) je už dlouhý léta nenápadně tu a tam zmiňuju. Na netu i v pohovorech s přáteli. TELEPATIE se určitě prodá sama, bez reklamy. Pokud už to neudělala a nepřišli jste pozdě. Neúnavná energie jako důkaz toho, že přibejvající šediny ne vždy musí znamenat utlumit ten sud s prachem v sobě. Kontakt: telepatiezine[a]seznam.cz

Ze žádnýho rozhovoru nemám pocit o snahu, jak se udělat lepším. To je na tom to uplně nejlepší.

Sepsáno za poslechu: Landmine Spring – Do You Answer Me, Phoenix 2 – nahrávka ze zkušebny, LA4 – Panoptikum CD