O cestování s kapelou, sponzoringu kapel, spolupráci se Sea Shepherd, nových i starších projektech, budoucích vyhlídkách lidské civilizace, podvádění při zachraňování jasně stanoveného počtu vinylů, o vaření piva nebo o tom, zda-li se nám do rozhovoru podaří začlenit u bubeníka odněkud z Lipníka.
Ahoj kluci. Začneme hned z ostra. Karle, jak jde vaření piva? 🙂
Karel: Čau Buky, předem díky za rozhovor i za ne úplně klasický otázky za což jsem rád. No vaření piva … bohužel na něj není tolik času, kolik bych si představoval a teď, když už ty venkovní teploty nejsou nic moc, je to ještě o to komplikovanější, protože většinou vaříme venku. Jen ve zkratce, nebýt Rashe z Liberce, tak asi ani vařit nezačneme (zdravím!). Jinak pivo vařím se svým bráchou většinou tak ve várkách kolem 40-45 litrů, z 99% vaříme svrchně kvašený piva tzv. „ejly“ a je to pořád dost metodou pokus omyl, ale myslím, že se to rapidně lepší, tak uvidíme. A jelikož je to převážně pro naše potřeby, tak to v hodně limitovaným množství prodávám jen na koncertech EHOF, s tím, že všechno kolem je klasicky DIY, pivo uvaříme, nalahvujeme, navrhnu si sám etiketu, kterou tisknu v práci a pak to ručně na každý pivo lepím lepidlem 😀 Ohlasy jsou docela pozitivní, tak z toho mám radost. Na facebooku nás najdete pod názvem Mikropivovar Vrána.
Letos jste měli několikaměsíční pauzu, protože Váš bubeník byl na erasmu v Turecku. Takže, už jste zase v plné polní ?
Karel: Je to tak jak píšeš. Nehráli jsme a nezkoušeli cca půl roku, pak s létem přišlo i dost koncertů včetně větších akcí jako Mighty Sounds, Summer Punk Party ve Volyni atd. Nicméně i když je deska s Thalidomide pořád relativně „aktuální“, ty písničky hrajeme už dost dlouho, tak jsme si řekli, že je potřeba složit něco novýho. Jelikož jsme každej z jinýho města, je to dost problém se vyjma víkendů sejít, což moc nejde pokud hrajeme a chceme mít i nějakej osobní prostor, tak jsme se dohodli, že do roku 2018 cca do února nebudeme brát koncerty a pokusíme se něco dát dohromady.
Už jsi to nakousl. Máte nějaké nové skladby, které se objevily na digitálním EP „Science over Religion“. Můžeme je časem očekávat i na fyzickém nosiči? Chystáte novou nahrávku?
Karel: Jsou to jenom dva songy, Witch Hunt, kterej reaguje na tu nesmyslnou hysterii ohledně uprchlické krize u nás a Eleven, kde si tak nějak řeším osobní démony. Ohledně vydání se má situace tak, že song Witch Hunt vyjde jako součást 4-way-splitu s Aralkum, Kovadlinou a Anne M. Christiansen. Vydání se dost natahuje, nicméně poslední zprávy jsou takový, že songy už jsou komplet nachystaný, tak by to nemělo trvat dlouho. Druhá věc je, že by se mělo jednat o benefit na ABC (Anarchist Black Cross).
V prostředí digitální hudby se extra nevyžíváte, ani CD formát vám pokud vím není nějak extra blízký, vydat u nás desku pro kapelu Vašeho typu ale není úplně snadná záležitost. Vlastně i Vaše jediná velká deska je společná s Thalidomide, takže jak těžké je pro EHOF získat prostředky na její vydání? Přeci jen tady máme pár aktivních labelů, ty jsou ale přeci jen zaměřené na trochu jiné typy kapel…
Luke: Když jsme vydávali náš 7″ The Road, měli jsme štěstí, že nám pomohlo hodně kamarádů a nakonec i Papagáj (PHR records), díky kterým tahle deska mohla fyzicky vzniknout, za což jim nikdy nepřestaneme děkovat. Náklady na velkou desku jsou však někde úplně jinde. Nicméně po tom, co jsme se dohodli s Thalidomide, jsme kontaktovali opět Papagáje a ten neváhal a rozhodl se to celé vydat. Takže ještě jednou díky za to! A jak píšeš, labelů je tu spoustu, ale asi nikoho nezajímáme hehe.
V roce 2013 založil Váš basák Luke evropskou pobočku brazilského vydavatelství FUSA Records. Jak to s labelem vůbec v současnosti vypadá?
Luke: S naším tehdejším bubeníkem Ošťou jsme se rozhodli zkusit pomoci nějakým kapelám s vydáním desek. Pár jich spatřilo světlo světa, ale jelikož jsme tak nějak nevěděli, jak to všechno funguje, tak jsme hned z kraje padli na hubu. U první desky se kapela prakticky hned rozpadla a u druhé jsme šlápli vedle hlavně lidsky. Pak už bylo jen několik menších projektů. Na příští rok však máme zase nějaké menší plány, tak uvidíme, co z toho bude…
Jak už tu padlo, jste rozházení po více městech, jak to tedy děláte se zkouškama?
Karel: Jak jsem psal výše, je to dost problém, zkušebnu máme v rámci SF MINI areálu v Olomouci společně s Gattacou, Aralkum a zkoušíme bohužel docela málo, proto ta pauza. Lukáš je z Přerova, Filip bydlí v Olomouci, Marián v Lipníku nad Bečvou a já bydlím kousek od Šumperka.
Luke: Aby jsme to ještě trochu zkomplikovali tak Marián studuje v Brně, takže většinu roku je tam. Zkoušek není moc, ale zato jsou intenzivnější a plodnější.
Od vydávání půjdeme ke koncertům… V polovině února hrajete v Praze s Great Collapse. Není tajemstvím, že třeba Strike Anywhere nebo starší Rise Against byly z těch kapel, které některé z Vás celkem formovaly. Je to tedy další ze splněných snů?
Karel: Tohle otázka vyloženě pro mě 🙂 Nebýt prvních desek Strike Anywhere a Rise Against, asi nikdy kapelu nezaložím, a Strike Anywhere jsou dodneška společně s Verse kapely co mě asi formovaly nejvíc. Takže tady není moc co dodávat. Určitě to v podstatě splněnej sen je. Ohledně zbytku kapely, Luke má jak SA tak RA taky rád, Filip ten takovým kapelám moc neholduje a Marián poslouchá tak nějak všechno.
Filip: Já se k těmhle kapelám dostal až přes EHOF a nějakou dobu trvalo, než jsem si k tomu našel cestu, ale dnes jsem za to rád, protože jsem skrze to došel ke spoustám dalších výborných kapel jako např. Hot Water Music nebo Propagandhi.
Turné si obvykle bookujete sami, jaké s tím máte zkušenosti?
Luke: Všechny turné jsme si bookovali sami s pomocí kamarádů. Někdy je to celkem fuška, ale pořád si myslím, že v dnešní době není nic jednoduššího než sednout za komp a začít obepisovat. Tím, že jsme hlavně dříve dělávali spoustu koncertů, tak nějaký kontakty byly a od toho se dalo odpíchnout. Jen prostě domluvit 14-ti denní turné obnáší někdy i půl roku práce, která hlavně na začátku nemá žádné výsledky, zvlášť pokud nehrajete trendy HC jako my hehe. Proto nemá problém spousta mladých kapel radši zaplatit nemalé peníze nějaké bookingovce, než se s tím půl roku jebat a stresovat se. Ale my se touhle pohodlnější cestou nechtěli vydat.
Letos Vám nevyšlo plánované turné po Španělsku a Portugalsku. Proč to nakonec neklaplo?
Luke: Bylo tam víc faktorů. Ale ten největší, že jsme se rozhodli vydat to těchto zemí, kde jsme nikdy nebyly a ty kontakty prostě chyběly. Když už to začalo vypadat trochu nadějněji, tak se jeden dva koncerty zrušily a už bylo moc málo času s tím něco udělat, tak jsme to nakonec radši odpískali a udělali jsme si pár víkenďáků.
Je třeba shánění koncertů po Německu, kde je obrovský přetlak koncertujících kapel, těžší než třeba v jiných zemích? Nebo je to spíš o městech než o zemích?
Luke: Německo je kapitola sama pro sebe. Pro nás je zemí zaslíbenou pouze Norimberk a to jen díky klukům z Money Left To Burn, kde se jejich koncerty na zkušebně staly skoro legendou ve sk8punkové scéně. Jinak přes Německo jezdí tolik super kapel, že na takové lemply jako jsme my není nikdo zvědavej hehe.
Jak s odstupem času vzpomínáte na turné po Brazílii? Chystáte nějaký podobný „výlet“?
Luke: Pro mě to bylo hrozný. Jsem ten typ, co potřebuje mít všechno nalinkovaný, odjezdy pomalu na minutu přesně (na turné jsem nenáviděná osoba, jak všechny honím a prudím) a tyhle věci mít aspoň trochu pod kontrolou. Jenže Brazílie je jinej svět, takže jsem hodně trpěl, když se například vyjíždělo o 3 hodiny později, neměli jsme kde spát, někdy i co jíst atd. Ale jinak samozřejmě super zážitek a ohromná zkušenost a velké díky patří Alexovi, kterej se pro nás snažil udělat první poslední.
Karel: Jak už psal Luke, je to fakt hodně jinej svět a i když máš nějaký očekávání, myslím si, že je to v dost ohledech předčilo. Je to země kontrastů, viz. extrémní chudoba, kriminalita X strašně příjemní lidi, nadšení z koncertů, přes to všechno pozitivní přístup k životu apod. Spousta věcí tam funguje úplně jinak, nicméně já osobně bych se tam rád někdy vrátil. S postupem času člověk samozřejmě zapomene na ty stinný stránky a pak vzpomíná jen na to příjemný. V našem případě byla i velká smůla, že nám vyloženě nevyšlo počasí, takže i podle toho byl ten program v těch volných dnech dost omezenej, často i žádnej, tak šlo spíš o přežívání a pití alkoholu. Nicméně některý koncerty byly z těch, na který fakt nikdy nezapomenem. Tohle téma by vydalo na pár stran navíc, tak lidi spíš odkážu na tvůj report tady na Periferii (čtěte zde), kdo ještě neměl tu čest. Já jsem se k němu vrátil až nedávno a dost jsem se bavil 🙂
Filip: Já se snažím vzpomínat už jen v dobrým, i když se našlo pár okamžiků, kdy to nebylo ideální. Podle mě je i to potřeba brát pozitivně, protože nás to někam posunulo. Bylo to intenzivní po všech stránkách a doufám, že si něco podobnýho zopakujeme. Výhledově, konkrétní výlet zatím neplánujeme.
Ptát se na nejsilnější zážitky z turné obecně by asi bylo trochu na dýl, navíc třeba historka s Vaší opičí maskou kdesi ve Slovinsku je poměrně známá haha, zeptám se ale, co Vás za ty roky na cestování s kapelou nejvíc překvapilo? Byly momenty, kdy jste si říkali, jestli Vám to za to vůbec stojí, nebo jste o tomto nikdy nepochybovali?
Luke: Člověk si vždycky říká, že za ty roky už zažil všechno. Ale vždy se ta laťka posune. Začne to spaním ve skladu, pokračuje spaním mezi odpadky, se šváby a poslední co mě opravdu překvapilo bylo spaní v bytě se dvěma pejsky, kteří svou potřebu vykonávali pouze v bytě na koberci a gauči. Co se týče koncertů jako takových, tak nejpříjemnější překvapení bylo na posledním turné v Kluži v Rumunsku, kde to bylo jako v nějaké kobce kam jsme se ani nevešli (hlavně já měl uprostřed místnosti asi půl centimetru volnýho místa nad hlavou), ale koncert to byl atmosférou jeden z nejlepších, co jsme odehráli.
Karel: Co se týče koncertů, tak se už blížíme k číslu 300, takže toho bylo fakt hodně. Jak píšeš, extrém byl určitě v tom Slovinsku s nájezdem Kriminálky s regulérníma samopalama atd. Koho zajímají podrobnosti, je to v reportu v Kazimírovi. Jinak musím zaklepat, že moc těch negativních zážitků naštěstí nebylo, většinou se to motalo jen kolem toho, že promotér slíbil, že budeme mít kde spát, což se nakonec nestalo, ale pokaždé se to vyřešilo, i když to někdy byl punk do slova a do písmene. Co se týče okamžiků kdy by sis řekl a dost, tak to jsou jen takový chvilkový záchvěvy a je to spíš spojený s tím, že když už to děláme docela dlouho, tak třeba na turné když si připadáš po povedeným koncertu nesmrtelnej, protáhneš večer, pak minimálně spíš, to tělo ti to prostě spočítá a přibývajícím věkem je to znát čím dál víc (můj případ). Jinak nám to podle mě pořád víc dává než bere.
Filip: Nikdy jsem nepochyboval o tom, jestli mi to za to stojí. Dělám to celej život, takže bych zpochybňoval sám sebe haha. Ne vážně, nevím, co jinýho bych dělal, kdybych nehrál v kapele, asi by se něco našlo, ale nechci to…
Hráli jste za ty roky už i na několika festivalech jako Fluff, Mighty Sounds, FFUD fest nebo Summer Punk Party. Vím, že některé tzv. hardcore kapely se snaží protlačit i na velké festivaly, takže když si trošku zateoretizujem, máte v tomto nějakou hranici, nějaký strop? Kdybyste dostali nabídku z nějakého opravdu velkého domácího festivalu, vzali byste to? Neřešme ostatní kapely (je jasné, že s pochybnými kapelami byste na jednom pódiu nevystoupili) ani třeba kontakt s publikem / velikost pódia vs. malej zpocenej klub. Spíš se ptám třeba na to, zda byste to brali jako možnost dostat svojí hudbu a myšlenky i mezi další spektrum lidí (např. pověsit za sebe plachtu Sea Shepherd a GNWP a říct mezi skladbama něco o právech zvířat lidem, který by se nad tim sami nezamysleli), nebo byste s monstr akcí se spoustou sponzorů třeba v podobě státních nebo neprůhledných firem nechtěli mít nic společnýho?
Luke: Moc dobrá otázka hehe. Víceméně všechny koncerty spolu řešíme, jestli budem nebo nebudem hrát a žádný strop stanovený v tomto ohledu nemáme. Vnitřně tak nějak cítím, že Mighty Sounds je nejspíš tím pomyslným stropem. Je to sice (pro nás) už velká akce se spoustou sponzorů, ale HC punk tam má pořád své místo a lidi co za tím stojí, to dělají podle mě prostě dobře. Pokud by však měla přijít nabídka hrát na nějakém jiném velkém festivalu, např. na Komerční Banka stage, tak bychom s díky odmítli. To je místo kde HC punk scéna už nemá co dělat.
Karel: Tohle je taková dvojsečná zbraň. Festivaly jsou určitě příjemný zpestření a jelikož moc akcí v klubech přes léto není, je to většinou jediná šance jak si zahrát a do toho dvojnásobná šance poslat mezi lidi nějaký témata, který nejsou úplně obvyklý atd. O Fluffu se asi nemusíme bavit, tam je to jasný. Co se týče Mighty Sounds, tak tam to vidím stejně jak Luke, nehledě na to, že jsem sám jako návštěvník na Mighty Sounds v dobách dávných jezdil. To jsem se s celou hc/punk subkulturou teprve seznamoval a dost mi to dalo, ať už stánky Svobody zvířat, GNWP, kapely od kterých jsem se dostal k tvrdším odnožím apod. Tady je šance oslovit lidi, kteří by se k tomu za normálních okolností nikdy nedostali a i nějaká šance, že je to bude dál formovat a ukáže jim další kapely, myšlenky apod. Jelikož Brutal Assault letos pojmenoval jednu stage po Sea Shepherd, dlouhodobě taky propaguje i veganskou stravu a je tam čím dál víc hardcore kapel, nevidím v tom taky sebemenší problém a jsem rád, že i takhle velká akce dělá něco „navíc“ než by museli. Druhá věc je, že to sklidilo dost velkou vlnu nevole mezi agro-metalisty, ale to je vlastně úplně jedno. U festivalů tohoto formátu relativně chápu, že to prostě bez sponzorů nejde pokud chtějí vozit tzv. „velký jména“ a když se jim to vyplatí ohledně návštěvnosti atd. Ale mám samozřejmě radši menší akce co se bez těchto věcí obejdou, ale sponzoring kapel mi třeba přijde úplně debilní a pokud budeme někdy někam dávat logo, bude to maximálně Sea Shepherd a GNWP, tečka.
Filip: Kluci to už celkem pěkně popsali. Myslím, že se to moc řeší, kde která kapela hraje a proč a za jakým účelem a stopadesát dalších pičovin kolem toho. My jsme rádi, že jsme si mohli zahrát na Mighty. Ano na komerčním fesťáku, kterej nám je ale něčím blízkej. Byla to dobrá zkušenost, i když preferujeme kluby a underground. Myslím, že takhle uvažuje většina kapel, co tam hraje (samozřejmě, když má kapela za sebou obří vlajku Monster, kterou si tam dá navíc dobrovolně, tak je to v prdeli). Všichni přece víme, že hc punk má nějaký limity, kvůli kterým to celý vlastně drží pohromadě, ale jednak ty limity jsou individuální, nikdo přece nevydal nějakou příručku a jednak hraní na fesťáku, právě třeba mainstreamovým, může být pro spoustu lidí prvním impulsem se začít o tuhle muziku zajímat a následně řešit i ten myšlenkovej přesah.
Když už jsme to nakousli, od letošního roku spolupracujete s organizací Sea Shepherd. Jak k této spolupráci došlo a co to znamená konkrétně? Pokud vím, vozíte u sebe kasičku na dobrovolné příspěvky, řešil se i jejich banner, pomáhali jste prodávat merch na festivalech…
Karel: Přiznám se, že prvotní impulz si úplně přesně nepamatuju, ale myslím, že se v Olomouci chystal Veggie festival a já jsem se doslechl, že tam Sea Shepherd budou mít přednášku i stánek a mají v plánu nabírat nové dobrovolníky. Tak jsme se spojili s Yuki, která se angažuje právě v rakouské pobočce a její přítel Reinhard ji vede, že by byl z naší strany zájem se zapojit jako dobrovolníci. Na setkání v Olomouci nás ani víc než my dva nebylo a z docela příjemnýho povídaní jsme se domluvili na spolupráci s EHOF s tím, že se můžeme stát oficiálními členy sekce Artist for Sea Shepherd AUSTRIA a dál už to tak nějak funguje samo. Jak píšeš, na každým koncertě máme kasičku, kam může kdokoliv přispět dle jeho uvážení. Na příští rok se chystá minimálně jeden benefit, kompilace atd. + rádi propagujeme i merch od Sea Shepherd, což zrovna tobě asi taky nemusím říkat hehe. A občas asi i vypadáme, že máme stejnokroje, ale ono je to jednoduchý. Všechen jejich merch je benefiční, je fair trade a má i svůj standard co se kvality týče.
Teď mě tak napadá, jste i po těch letech spokojený s názvem Empty Hall Of Fame, nebo byste to dneska udělali jinak? (pozor, to není kritika, ačkoliv to tak bude znít, haha)
Karel: Tady by se měli asi vyjádřit ostatní, protože jsem ho vymyslel kdysi v pravěku já (bylo to tak 5 let předtím, že kapela vznikla :D), ale pokud mám mluvit za sebe, tak spokojenej jsem. Chápu, že to pro lidi asi není úplně jednoduchý, protože těch modifikací bylo už bohužel fakt dost a třeba Empty Hole of Flame (to je asi favorit :D) by byl asi ideální název nějakýho chilli contestu. Nicméně myslím, že žádná taková kapela do dnešního dne nehrála a nehraje, tak je to přinejmenším „originální“.
Luke: Když se mě někdo ptal v jaké kapele to vlastně hraju, tak jsem si to prvního půl roku ani nepamatoval. I po těch 10+ letech si myslím, že je to výstižný a originální. Když Karel zmiňoval ty modifikace tak u mě vede ta, kterou nám dali Bambix: Empty Bottle of Fame, hehe.
Co vaše další projekty? Stále Filip hraje v Aralkum, Luke s Man is Astronaut, Marián bubnuje s Protijed? Co váš vedlejšák Tarpeia, ten je tedy definitivně u ledu nebo je něco na šeptandě ohledně zamýšleného návratu?
Luke: V Astronautech hraje i Marián. Spratek se nacpe všude hehe. Satanžel Astronauti jsou momentálně u ledu. Pořád máme v plánu nahrát nějaké krátké EP, ale ještě jsme nenašli čas a ani energii.
Karel: Je to tak. Aralkum měli taky delší pauzu co vím, protože Dan co tam zpívá byl nějakou dobu mimo Evropu, ale už jsou zase aktivní. Tarpeia je bohužel už taky po smrti a tam mě to mrzí dvojnásob. Minimálně plán ty songy nahrát a vydat byl, ale tady hrozně vázla a vázne komunikace. Bubeník se plně věnuje rodině, staví barák apod. S basákem jsme se museli rozloučit, protože jsme se diametrálně rozcházeli v názorech pro nás dost zásadních atd. Takže moc už tomu nevěřím, že se někdy ve zkušebně potažmo ve studiu sejdeme, ale nikdy neříkej nikdy.
Filip: S Aralkum už znova koncertujeme a v současné době dáváme do kupy projekt, v němž se sešla víceméně shodná sestava jako v Aralkum, žánrově je to jednoduchý garážový punk s klávesama.
Jaká domácí kapela vás v poslední době nejvíc zaujala?
Luke: Co mě z domácích kapel opravdu baví tak jsou Just For Being, Outsider a I Am Pentagon.
Karel: Já bych k tomu co napsal Luke ještě doplnil Pacino, ti mě baví poslední dobou dost, War Reporter, Anne M. Christiansen. Ze SVK třeba Samorast, kteří byli na FFUDU výborní, Cheap Talk a doteď mě mrzí konec Citadel, poslední koncert na FFUDU byl famózní…
Filip: Kovadlina, Antisocial Skills, Anne M. Christiansen, Tomáš Palucha, Apolita, Gattaca, Samorast.
Letos jste natočili nový videoklip, můžete nám říct něco k jeho námětu? Ten by měl v kombinaci s textem reflektovat současné dění a nálady v české společnosti v návaznosti na její postupnou fašizaci a skákání na lep populistickým lhářům, svalováním viny na cíl určený médii bez jakékoliv vlastní snahy o problémech přemýšlet v širších souvislostech a vidět za čísly především jednotlivé lidi a jejich životní osudy.
Karel: De facto jsi to celý shrnul. To co se odehrává a odehrávalo ohledně uprchlické krize a vlastně i celé dnešní politické scény je neuvěřitelný a je to regulérní hon na čarodějnice. Krásně to vykresluje případ fotky těch zahraničních žáků v Základní škole. Polovina komentářů jim nadávala do teroristů, ať chcípnou černý svině apod. Pak když někoho konfrontuješ napřímo, zbaběle uteče. Nejjednodušší řešení je vždycky ta správná cesta a lidi se rádi nechávají vést a manipulovat, protože prostě není potřeba žádný kritický myšlení, vlastní úsudek. Okamurovi stačilo dokola strašit lidi k tomu, aby se stal 4. největší stranou u nás. Babiš zase naučil podobný politiky jako je on při jakékoliv konfrontaci křičet, že média jsou ovlivněná, všechno je účelovka a každej lže. Nejlepší obrana je útok a zpochybňujou se už i fakta a lidi tomu věří, což je fakt v prdeli.
Když jsme u toho, vidíte budoucnost spíš v negativním světle nebo myslíte, že se ten jazýček na vahách (kromě výše zmíněného mám na mysli třeba i devastaci životního prostředí, hrozby náboženských a etnických konfliktů či jaderné války, lidskou lhostejnost k ostatním či čím dál větší honbu za bohatstvím bez ohledu na to, co to komu způsobí) převáhne na tu světlejší stranu a lidskost zvítězí?
Karel: Protože jsem velký fanoušek post-apokalyptickejch filmů, tak by to mohlo asi jako odpověď stačit 😀 Mám pocit, že lidstvu trvá hrozně dlouho resp. musí vždycky dostat hrozně přes prsty, aby se začalo něco opravdu dít a mám pocit, že na spoustu věcí už je pozdě. Kor se současným politickým vývojem viz. Trump (obnovená těžba ropy v posvátném indiánském území, emisní limity), plánovaná výstavba zdi USA x Mexiko, atd. Narůstající nazi tendence v Polsku, na Ukrajině, v Řecku. Dění v Severní Koreji v návaznosti na to, že proti sobě v tomhle konfliktu stojí úplní egoističtí kreténi…
Filip: Já už v posledních letech taky nejsem schopnej myslet pozitivně v tomto ohledu, protože jak člověk vnímá politický a sociální vývoj dlouhodobě, vidí, že nabízený řešení nikam nevedou a většina se pořád chová jako tupý stádo. Třeba to, jak všichni řvou, že chtěj pryč z EU, to je postavený na hlavu a navíc hodně nebezpečný, zvlášť pro země jako je ČR. Dřív jsem věřil v anarchismus, ale i to mě zklamalo, i když pořád k tomu mám v něčem blízko. Prostě těch sraček kolem je příliš a je těžký tomu čelit. Pořád teda v nitru doufám, že lidskost zvítězí, ale jestli ne, bude to rozhodně zasloužený. O to důležitější je pro mě hc punk, jako svobodný prostor, založený na přátelství, bez diktátu peněz, moci atd.
Luke: Snažím se být pozitivní člověk, ale čím dál víc mám pocit, že je to v pr*eli. Souhlasím s tím co psali kluci, ale čím dál tím víc pociťuju, že mě vnitřně užírá ten konzumní styl života. Nekonečná honba za penězi a mít co nejvíc nejdražších věcí aby okolí závidělo.
Vraťme se ale ještě ke kapele, zůstanete už s jednou kytarou nebo byste se někdy v budoucnu někdy rádi vrátili ke dvěma?
Karel: Těch kytaristů se u nás taky už vystřídalo víc než dost, ale my jsme asi jak každá kapela dost specifická sebranka lidí a ne každej nám sedne, nicméně se všema vycházíme dobře, ale nikoho už hledat nebudeme.
Luke: Myslím, že takhle si to už sedlo a už to ve 4 prostě doklepeme až do důchodu.
Filip: Po tom, co přišel Marián, bychom spíš měli přemýšlet, jestli nesehnat psychoterapeuta hehe.
Luke: Nebo nějaký ty léky co Filipe? 😀
Ve vaší hudbě můžeme slyšet rychlé i pomalejší pasáže, vyplývá to nějak automaticky při tvoření skladeb nebo se k tomu snažíte nějak směřovat úmyslně? Které z toho vás víc baví? Nebo je to kus od kusu v kontextu celé skladby?
Karel: Tohle je způsobený tím, že každej poslouchá něco trochu jinýho a jelikož Filip z nás má nejvíc rád starej hardcore, crust, disbeat apod., Marián s Lukášem zase rychlej skatepunk, tak ty rychlejší pasáže baví víc je a já bych zas naopak uvítal víc pomalejších a „emo“ pasáží. Nicméně dohromady to tvoří docela zajímavej koktejl právě těch kapel, co máme rádi. Úmyslně k tomu asi ani nesměřujeme, ale to spíš vývoj. Když jsme začínali s kapelou, tak jsem hrál na kytaru já a Filip křičel a jelikož jsem prostě na tu kytaru neuměl hrát, tak to bylo zákonitě rychle a nahlas aby se zamaskovaly chyby.
Filip: Nikdy jsem si neřekl: „… a teď vymyslím písničku, která bude znít tak a tak“. Je to plynulý proces a samozřejmě se do toho odráží muzika, kterou člověk do sebe vstřebává. Jsem rád, že se skoro vždy shodneme a navíc v poslední době je to skládání čím dál víc kolektivní záležitost, což je taky fajn.
V kapele to máte pokud vím docela různorodé, co se týče hudebního vkusu, takže kdybyste si měli vybrat jeden cover, který máte jako kapela zahrát, co by to bylo za song a proč? V minulosti jste hráli třeba Misconduct nebo Gorilla Biscuits, vlastně ještě celkem nedávno i H2O, ale to byl vždy nějaký společný kompromis, mě by tady zajímala odpověď od každého jednoho z Vás podle jeho vlastního výběru 🙂
Luke: Upřímně se na ničem už asi 5 let nemůžeme shodnout, tak proto nic nehrajeme a asi ani nebudeme. A i když přemýšlím, tak mě nic nenapadá.
Karel: Tohle je boj, kterej vedeme už od začátku, těch tipů na cover bylo fakt hodně, nicméně klukům se do toho nikdy nechtělo a když nedopadla ani plánovaná Balaclava (docela rád bych si zkusil češtinu), tak už nedopadne nic.
Filip: Už se asi na ničem neshodneme, já navrhoval Beastie Boys naposledy a to jsem taky nepochodil. Jednu dobu jsme na zkouškách hráli Paranoid od Black Sabbath, ale asi to bylo na kluky moc tvrdý hehe.
V jednom starém rozhovoru jste se zmiňovali o určité nadřazenosti nebo jakémsi elitářství fungujícím mezi některými lidmi v hardcore / punk scéně (myslím, že se tomu věnoval i text Rise The Flag), vnímáte to tak i dnes nebo se tohle podle vás změnilo k lepšímu?
Karel: Čas otupí i ostrý břit 😀 A myslím si, že teď už nic takovýho není a ani to nikde nepociťujeme, takže ne…
Závěrem dvě oblíbené otázky Periferie:
– Váš byt hoří, jaké tři desky zachráníte?
– Oblíbená četba? Nějaké knižní tipy (mohou být i komiksy)
Karel: Tři jsou fakt málo! 😀 Zatím jich mám něco kolem 50, takže mám co dohánět, ale tyhle bych tam prostě nenechal: Verse – „Aggression“, Strike Anywhere – „Change is a Sound“, Polar Bear Club – „Clash, Battle, Guilt and Pride“, Have Heart – „Scream at the Sun“, Pianos Become the Teeth – „Keep You“, Touche Amore – „Stage Four“, Gaslight Anthem – „Sink or Swim“ (je zřejmé, že Karel víc než dvojnásobně podvodně překročil jasně stanovený limit – pozn. Periferia). Na knížky bohužel nemám moc času, tak aspoň pár klasik: Cormac MCcarthy – Cesta (paradoxně film mám ještě radši), cokoliv od Chucka Palahniuka i když teda pokračování Klubu Rváčů fakt zklamání (tam to aspoň zachránila výtvarná stránka komiksu). Pak se snažím číst hlavně ziny. V Olomouci vyšel novej Humbeling Experience, How Can Limo Kid Killed Your Dreams, Revenge of the Nerds atd…
Luke: Tři kapely! To bych nějak pobral určitě hehe. A jsou to diskografie The Bouncing Souls, Lifetime a Linkin Park! V poslední době mě hodně zaujala kniha Elon Musk (je skvěle napsaná a ten chapík ví co dělá a pořád doufám, že mu vyjde vše co si dal za úkol) a jinak cokoliv od Broken Books.
Filip: Ty vole, to je fakt těžký. Asi bych si vzal splitka From Ashes Rise/Victims, Rentokill/Red Lights Flash a Totalitär/Tragedy. Důvod je ten, že je mám strašně dlouho a mám k nim mimořádný vztah. Jsem velkej fanoušek Stephena Kinga, jak víš. Toho čtu s přestávkama už od jedenácti let. Jinak mám hodně rád Bulgakova, Raye Bradburyho a vůbec horrorovou a sci-fi literaturu. V poslední době mě zaujaly knihy antropologa Davida Graebera, doporučuju. Z komiksů se mi moc líbila Kytice, naopak mě zklamal Truchlivý amoret Pražský a Marvelovské zpracování Temné věže. Hodně doporučuju komiks Safe Area Goražde, zvlášť pokud někoho zajímá válka v Bosně.
Marián: Žádný desky žel nemám, takže bych žádnou nezachránil (miluju Florence and the Machine – „Ceremonial“, Set Your Goals – „Mutiny“, Comeback Kid – „Wake the Dead“). Knížky bych zachraňoval ale stoprocentně. Věci od Orwella a Exupéryho doporučuju. Zkusit víc než jen 84 a Prince. Jestli vaříte, tak doporučuju knížku Jerusalem. Vyprcejte se na ty masový recepty a udělejte si pečenou dýni, dobrej tabuleh a ještě lepší humus. Jo a Harrisa pastu!! Taky! Jsem z Oseka nad Bečvou, ne z Lipnika. Osek straight edge. Na víc otázek neodpovím, protože jsem spratek a student co píše bakalářskou práci. xxx
Vítáme Mariána v rozhovoru! Plány na rok 2018?
Luke: Pokusit se nahrát nové EP, zahrát super koncerty a po roční pauze dát turné!
Karel: Určitě další turné, protože mě doteď mrzí, že to letos neklaplo a samozřejmě co nejvíc koncertů a nahrávku ať už jakoukoliv, za kterou si budeme stát..
Filip: Koncerty, turné a hlavně deska!
Díky za rozhovor!
www.facebook.com/emptyhalloffame
https://emptyhalloffame.bandcamp.com
http://bandzone.cz/emptyhalloffame
