Níže najdete rozhovor s finskými VIVISEKTIO, přeložený z Maximum Rocknroll #384 (květen 2015), který nám u příležitosti jejich chystaného pražského koncertu zaslal Mates. Nebudeme zdržovat a rovnou jdeme na to:
FINLAND BOMBS AGAIN! Finsko znovu útočí! Vivisektio jsou hardcore punk kapela z malé vesnice Äkäslompolo na severovýchodě Laponska, asi 130 km nad polárním kruhem a existovali krátce v 80. letech. Pak následoval několik století dlouhý spánek, když tu, v roce 2008, se parta dala znovu dohromady a v roce 2011 vydala LP „1984“, začala opět koncertovat a další desky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Mám rád všechny finské kapely a Vivisektio jsou jednou z nich. Dělal jsem s nimi už rozhovor pro polský zine Pasazer #31. Protože ne každý mluví polsky, tady je konečně rozhovor pro všechny. Tuhle kapelu byste si měli poslechnout, protože vážně stojí za to. A ideálně jim udělat nějaký koncert! Úvod a rozhovor s Penou udělal Grzester.
Nemůžu tomu uvěřit – najednou se objeví punková kapela z úplného severu Finska! Koho to sakra napadlo, takový šílený nápad?
P: Äkäslompolo je malá venice na severozápadě Laponska, blízko ke švédské hranici, asi 130 km severně od polárního kruhu. No, to nebylo tak úplně náhodou, já jsem punkáč od svých teenagerských let, tj. zhruba od roku 1979. Snažil jsem se založit punk/new wave kapelu v roce 1980 s mým bratrancem, ale neuspěli jsme, protože jsme nenašli žádné kids, které by se do toho pustily s námi. Já jsem byl první hardcorista v naší vesnici. V roce 1980 jsem měl hodně rád přímočarý punk ve stylu UK Subs, Dead Kennedys, Cockney Rejects nebo taky Lama. Moc se mi nezamlouvalo, když se punk začal vyvíjet na začátku 80. let do new wave. Pak jsem v roce 81 objevil Discharge, Disorder, Terveet Kädet, Kaaos a rané US hc kapely. Neměl jsem peníze na nákupy desek, ale Vote Vasko z P. Tuotanto mi nahrál stovky desek na kazety. Myslím, že to bylo v r. 81 nebo 82, kdy jsme s Pekkou začali plánovat založení hc punk kapely, ale podařilo se to až v roce 83. Holt nebylo lehké sehnat bubeníka a zpěváka. V té době jsme opravdu neuměli hrát.
Kolik punkerů žilo v Akäslompolo? Kolik tam žije lidí? Nečekám, že tam bylo víc kapel než ta vaše.
P: Tehdy v 80. letech tam bydlelo 200 lidí, ale na jaře tam jezdili tisíce turistů na lyže. Bylo nás asi 15 teenagerů a z nějakého důvodu asi 10 z nich byli punk! A ano, máš pravdu, žádná další punk kapela v Akäslompolo nepůsobila. Ani žádná rocková kapela neexistovala. V té době fungovalo v okolí pár new wave kapel, ale Vivisektio byla opravdu první hc punk kapela v regionu.
Proběhl ve Vaší vesnici někdy nějaký punk koncert? Hráli tam např. Ratsia nebo Eppu Normaali? Kam jste jezdili na koncerty nebo za dalšími punx? Do Rovaniemi nebo Oulu?
P: V Akäslompolo nebyly žádné rockové koncerty, ale existoval klub v Kolari (asi 40 km od Akäslompolo) a tam hrály kapely jako Eppu Normaali, Ratsia, Vaavi, Pelle Miljoona atd. V letech 79 – 81 proběhlo v městečkách Kolari a Pello několik punk a new wave koncertů. New wave byl mezi teenagery velmi populární a psaly o něm i tehdejší teenergerská periodika. To však skončilo v roce 81 a pak už tu nebylo nic. V Rovaniemi a Oulu proběhlo v půlce 80. let pár hardcore punk koncertů, vlastně si vzpomínám, že tehdy bylo v celém Finsku pouze pár koncertů během roku, ugh! Opravdu trochu jiná situace než dnes. Sice jsme zaslechli, že na jihu Finska zahrály v letech 81-83 např. UK Subs, Exploited, Dead Kennedys nebo Discharge, ale to nám přišlo jak z jiné planety! Byli jsme teenageři a cestovat 1000 km busem nebo vlakem pro nás bylo trochu nereálné… Tehdy bylo v malých laponských vesnicích pár punks a my jsme s nimi byli v kontaktu. Plno punks se odsud přestěhovalo do Rovaniemi nebo Oulu za školou nebo prací. A od roku 87 v Laponsku v podstatě neexistovala žádná scéna.
Kdy jste se dali dohromady? Asi jste nevypadali úplně „normálně“, že? Co si o vás mysleli rodiče a učitelé? Dívali se na vás sousedi s opovržením?
P: Když jsme v roce 83 začali, bylo nám 15 – 17 let. Tehdy zkraje 80. let jsem vyznával takový ten „herbert“ styl (nenašel jsem, co to je – pozn. překl.), ale ostatní vypadali jako hardcore punks s číry nebo ostnatými vlasy, rozervaným oblečením a okovanými křiváky. Zimy bývaly tehdy trochu chladnější, klidně – 40°C, takže křivák nebyl úplně dostačující. Byli jsme první divně vypadající hc punk kids v našem okolí. Lidi byli při pohledu na nás vyděšení a taky pohoršení. V životě předtím neviděli v této zeměpisné šířce holku s čírem. Někteří naši učitelé a rodiče byli chápající, někteří méně. Laponsko je velmi konzervativní a maskulinní oblast. V 80. letech bylo běžné, že lidi přestali poslouchat po dovršení 18 let rockovou hudbu. Dokonce nějací turisti nám řekli, že když přijedou z hektických Helsinek do mírumilovného Laponska, tak nechtějí vidět lidi jako jsme byli my…
Určitě si pamatuješ váš první koncert. Kdy a kde to bylo a s kým jste hráli? Máte ještě schovaný plakát z této akce?
P: Bylo to v únoru 85 v Kolari. Koncert byl zorganizovaný nějakou místní mládežnickou organizací. Zahrály 3 kapely a žádná z těch dvou ostatních nebyla punková. Hráli jsme jen 4 hrozný songy. Byli jsme střízliví a venku bylo -30 stupňů. Na koncert nepřišli žádní punks, takže žádné pogo se nekonalo. V 80. letech jsme odehráli pouze 8 koncertů.
Ten slavný festival v Pietarsaari, kde jste hráli, měl skvělý line-up. Kdo to organizoval, kolik lidí přišlo a kde to vlastně přesně bylo?
P: Vivisektio byli v 80s absolutně neznámá kapela, takže hrát s Rattus, Terveet Kädet nebo Kaaos bylo naprosto geniální! Myslím, že festival organizovala crew Vox Populi. Koncem 80. let dělali několik koncertů a taky punk festy v Lieto. Snažili se zabookovat Inferno, Disorder nebo Chaos UK do Pietarsaari, ale bohužel se to nezdařilo. Bubeník Inferno si zlomil nohu, Chaos UK nedostali peníze z banky na cestu (??), Disorder přijeli do Finska, ale celníci je nepustili dále do země.
Na ten festival v přístavu v Pietarsaari přijelo několik stovek punks a všichni byli dost opilí. Pár civilů na nás přišlo čumět jako do zoo – přes plot. Pietarsaari je hodně malé město, taková větší vesnice, takže lidi nikdy před tím neviděli takovou hromadu punks najednou. Náš koncert byl naprosto děsný. Byli jsme dost na sračky a do toho nějaké technické problémy, přesto se to dost lidem líbilo a někteří dokonce i pogovali!
V Polsku tehdy nebylo možné nahrát desku, takže plno lidí nahrávalo na kazety živé koncerty, nebo nahrávali ve zkušebnách. Dělo se tohle i ve Finsku?
P: V 80tkách bylo ve Finsku nahrávání pěkně drahé. My jsme to dělali jako plno dalších kapel, tj. nahrávali jsme zkoušky na kazety a ty jsme pak všude rozesílali. Pro malé finské kapely byly dost důležité kompilační kazety a ziny. Myslím, že Vivisektio se objevili na plno kompilacích. Udělali jsme několik čtyřstopých demo nahrávek s naším učitelem hudebky, ale znělo to dost na hovno. On se snažil, abychom zněli jako zasraný Dire Straits!
Běžná představa je, že finští punx bývali v 80. letech na koncertech dost ožralí. Měli jste také vy podobný problém?
P: To byl běžný standard, všichni (kapely i publikum) bejvávali dost na sračky. Byly však i světlé výjimky, např. Rattus nebo Terveet Kädet měli dost profi přístup. Většinou odehráli hodně dobře. My jsme kvůli opilosti několik koncertů docela podělali, ale někdy jsme byli kupodivu i střízliví.
V kapele byla žena, že? Snažili jste se cíleně najít nějakou holku nebo to byla spíš nutnost, protože nikdo jiný nebyl?
P: V kapele byly 2 holky – Kirsi (zpěv) a Satu (bubny). Vendetta byla all-male kapela, ale když odešli bubeník a zpěvák, nabrali jsme tyhle dvě holky a založili Vivisektio. Kirsi je sestra Pekky, jsou dvojčata. Nehledali jsme specificky ženy, ale holky s námi chtěly hrát a myslím, že jsme zněli díky nim docela originálně. Mimochodem, máme znovu v sestavě ženu – Marja se k nám připojila minulé září.
Kromě vás znám z této oblasti a tohoto období s holkama v sestavě asi jenom Ruutto a Pyhakoulu. Existovaly nějaké další kapely s oboupohlavním obsazením?
P: Tyhle jsou nejznámější. Ještě si vzpomínám na Pravda z Miehikkälä. Ti měli basistku. V roce 1985 nahráli skvělé demo, ale bohužel desku nikdy nevydali.
Existuje nějaká kapela, která vás hudebně ovlivnila? Snažili jste se někoho napodobovat a nebo hrát svůj vlastní styl? Ve vašem (asi FB) profilu je výraz „kaaospunk“, což by odpovídalo Jakkemu a jeho partičce, je to tak?
P: Byli jsme ovlivnění celkově mezinárodní hardcore punk scénou začátku 80. let. Britský anarcho-punk byl samozřejmě velmi zásadní. Naše oblíbené kapely byly např. Lama, Kaaos, Terveet Kädet, Musta Paraati, Subhumans, Minor Threat, Crass, UK Subs a tuny dalších. Nechtěli jsme kopírovat ostatní kapely. Výraz „kaaospunk“ na našem FB je trochu nadsázka. Miettinen, který v 70. letech publikoval legendární punkový fanzin Hilse, napsal recenzi na naše první demo z roku 85 do rockového časopisu Rumba a definoval nás jako „kaaospunk“, tzn. punk ve stylu Kaaos.
Nemůžu si pomoci a nezeptat se ještě na tvou znalost polské hudby 80. let. Viděl jsem starý finský fanzin, kde psali něco o polské scéně, ale nevím, jestli se někdy nějaké kazety do Finska dostaly…?
P: Četl jsem docela dost scene reportů z Polska v 80-tkách. Dezerter rozhodně byli nejznámější polskou kapelou tady ve Finsku. Neviděl jsem je naživo, ale hráli ve Finsku v roce 87 nebo 88. Siekiera je také dost známá. Pamatuju si jména jako Moskwa a TZN Xenna, vlastnil jsem singl Smierc Kliniczna. Pamatuju si, že finský časopis Soundy psal o festivalu Jarocin a tamních divokých punks.
Proč jste se rozpadli už v květnu 86? Hráli jste tak krátce…
P: Satu a Kirsi opustily kapelu právě v r. 86, už je to dále nezajímalo. Já s Pekkou jsme se snažili na zpěv a bubny najít nějakou náhradu, ale v Laponsku to bylo bez šance. V r. 88 jsme to definitivně zabalili.
Zdá se mi, že tohle období byl začátek mnoha dalších změn ve Finsku; plno kapel začalo hrát metal nebo jiné styly. Většinou méně chaos a více technické zručnosti.
P: Mě ty metalem ovlivněné hardcory nebavily. HC punk „skončil“ v roce 1986. Většina kapel raných 80. let skončila. Plno kapel jako Rattus nebo Varaus začalo hrát metal. Plno lidí z legendárních kapel jako Riisteyt, Bastards nebo Appendix začali hrát naprosto neuvěřitelný pop rock. Dneska je opravdu legrační se dívat na fotky těchhle týpků s glam-rockovými kostými, make-upem a vystajlovanými účesy.
Další kapela z vašeho okolí byli Aivoproteesi. Znali jste se? Měli trochu větší štěstí než vy, protože se objevili na kompilaci Yalta Hi-Life.
P: Aivoproteesi byli skvělá kapela, mnohem lepší než Vivisektio. Začali hrát před námi a rozpadli se v roce 85. Znal jsem se nejlépe s jejich basákem Jussim (RIP). Plánovali jsme s Jussim split EP Aivoproteesi/Vivisektio. Aivoproteesi se v té době už rozpadli, ale měli 2 nevydané songy z Yalta Hi-Life nahrávání. Studiové nahrávky se však ztratily a splitko nikdy nespatřilo světlo světa.
Dali jste si pauzičku na 22 let. Co jste po tu dlouhou dobu dělali? A co Satu a Kirsi, dělaly něco okolo hardcore punku?
P: Po rozpadu kapely jsme studovali, pracovali, běžný život. Satu ani Kirsi už pak v žádné kapele nehrály. Kirsi stále poslouchá punk. Já jsem hrál na basu v Amazing Tails (89 – 95). Hráli jsme melodický hardcore jako Hüsker Dü nebo Dag Nasty. Pekka hrál v nějakých rockových kapelách.
A najednou… Vivisektio povstali z popela! Jakto? Nuda? Sláva? Prachy?
P: My s Pekkou jsme vždy litovali, že nikdy nevyšla žádná pořádná nahrávka Vivisektio. Většinou, když jsme se opili, jsme plánovali reunion kapely. A konečně v roce 2006 se to povedlo. Bylo to opravdu skvělé hrát zase ty jednoduché songy!
Jsou všichni členové z Äkäslompolo? Před 30 lety tam bylo 10 punks. Kolik je jich tam dnes? A zahráli jste tam už konečně?
No, pouze já s Pekkou jsem z Äkäslompolo. Já žiju od r. 87 v Oulu, ale Pekka žije stále v Äkäslompolo. Ostatní členové jsou z Oulu nebo okolí. Náš bubeník Miikka hrál v kapelách jako Totuus, Burn Again, Hiastus, Oodelma a plno dalších. Tumppi zpíval v Jätesaha. Maria stále zpívá v kapele the Handhake. V Akäslompolo žije dnes asi 500 lidí, ale už tam nejsou žádní punx. Od roku 1986 jsme tam nehráli, tak třeba zase někdy.
Jaké byly ohlasy na reunion a na desku „1984“? Podle mě to zní naprosto skvěle!
P: Lidi reagovali docela pozitivně. Plno mladých punx nezajímají staré znovuobnovené kapely. Myslím, že jsme dělali co jsme mohli. Plno reunionů stojí za hovno. Chceme hrát 80tkový hardcore punk, ale nechceme znít staře, tlustě, pomalu. Recenze na desku 1984 byly ve Finsku, Německu a také Brazílii velmi dobré. Pro nás s Pekkou je to velmi důležitá deska. Většina songů byla napsaná v 80. letech a tehdy jsme si pravdu nedokázali představit, že to jednou vyjde na LP.
Co je zač label Vietkong Tapes, který vydal vaše CD-R? Funguje label stále?
P: Vietkong Tapes byl můj mini label v 80tých letech. Vydal jsem jednu kompilační kazetu v 84tém s kapelami Bastards, Sekaanus, Abortti 13 a několika dalšími. Před pár lety jsme chtěli vydat naše demo z roku 2008 a nějaké živé nahrávky na CD-R. Takže jsem vydal „Naamiset“ CD-R na Vietkong Tapes. Stále je to k dispozici u mě a také na kazetách, které vyšly v Malajsii a České republice (Rauha Turva).
Od svého reunionu hrajete koncerty pravidelně. Lidi musí být překvapeni, že jste znovu aktivní! Víte o někom, kdo byl na vašich koncertech v 80. letech i teď?
Jak jsem říkal, Vivisektio byli tehdy těžce neznámou kapelou. Ale překvapivě, přesto si nás docela hodně lidí z té doby pamatuje nebo o nás slyšelo před reunionem. A určitě plno pamětníků bylo překvapených, právě proto, že jsme nikdy pořádně nic nenahráli, atd. Mluvil jsem s pár lidmi, co nás viděli tehdy, např. basák Juggling Jugulars Jaani říkal, že na nás docela vehementně pogoval na akci v Pietarsaari, v 85tém. Bylo mu tehdy asi 15 let.
Mít v dnešní době v sestavě ženu není ve Finsku nic neobvyklého. Přesto se zeptám, prudí někdo Mariu s nějakými trapnými narážkami, sexistickými kecy atd?
Maria: Žádné problémy se sexismem jsem nezaznamenala ani s Vivisektio ani s další kapelou. Nicnémě občas padají trochu divné komentáře po koncetech, jako např. komplimenty na mé lícní kosti… Myslím, že finská punková scéna je docela rovnostářská, ale samozřejmě jsou v ní i idioti, jako všude. Organizuju několik let vlastní koncerty, ale nikdy jsem neměla nějaké problémy tohoto typu.
Máte song na MRR kompilaci „Sound the Alarm“ a taky na kompilaci „Hardcore ´013“. Zdá se, že jste docela uznávaní.
P: V MRR byla upoutávka pro kapely na mezinárodní kompilaci. Nahráli jsme „Tuhlattu Elämä“ a vál byl vybraný MRR komisí (na slepo). Patnáctičlenná komise naposlouchávala jednotlivé tracky a nevěděli o jaké kapely se jedná. Tato session se opakovala 3x, než konkrétní kapelu vybrali. Je to pocta být na kompilaci MRR. Já čtu MRR od roku 1982! Oproti tomu účast na „Hardcore 013“, to bylo mnohem jednodušší. Ville z Roku Moguli vydal naše LP ve Finsku, tak jsme se ho prostě zeptali a máme tam 2 nové songy a jeden z roku 1983.
Doufám, že další deska vyjde dříve než po dvacetileté pauze! Už máte nějaký materiál na další desku?
P: Máme asi 12 nových hotových válů a pár dalších uděláme. Budeme se snažit vydat naše druhé LP během r. 2015. Jde to velmi pomalu, protože nezkoušíme pravidelně a Pekka žije v Äkäslompolo. Naše budoucí album bude jakoby debutová deska, rychlý 80tkový hardcore a vedle toho pomalejší post-punkové songy. První deska se prodává docela dobře, v roce 2012 jsme udělali druhý press. Ten je stále k dispozici u Höhnie Records a Roku. Kämäset Levyt vydá brzy náš sedmipalec. Obsahuje dva post-punkové tracky ovlivněné Killing Joke nebo Amebix.
Který element scény 80. let vám chybí a chtěli byste ho více v současnosti? A co byste bývali chtěli zpět v roce 1984?
P: Nestýská se mi po 80. letech. Samozřejmě, bylo to super, protože jsme (a punk rock také) byli mladý a plný sil, ale bylo také plno nedostatků. Lidi byli více přímočaří (možná méně informovaní? – pozn. řekl.). Do toho ještě studená válka a strach z jaderné války, to bylo dost stresující. Punk je dnes víc profesionální. Dnešní kapely hrají mnohem lépe a většinou nejsou během koncertu členové ožralý. Punk je dnes také více politický, ale je taky plno různých pod stylů, takže je to trochu rozdrobené. Punk je dnes více populární a dokonce i běžný civilové ho občas poslouchají. Musím říct, že to byla v 80tkách větší sranda, protože to běžné lidi více sralo, hc punk fakt neposlouchali. Byl to náš vlastní mikrosvět.
Dělali jste někdy vlastní fanzin?
P: Já jsem dělal zin Kuumat Kyynelet (Horké Slzy) v 85 – 88 a vyšly jen 4 čísla. Ve Finsku to mělo docela úspěch. Mám jen vlastní kopie. KK#1: Kuolleet Kukat, Subhumans, Terveet Kädet, Ex-Humans. KK#2: Diatribe, WDM. KK#3: Extreme Noise Terror, KK#4: Chumbawamba, Corrosion of Conformity, Concrete Sox.
Vypadá to, že ve Finsku půl roku mrzne a ještě je k tomu tma. Je to pravda? Co děláte, když je pořád tma? A kolik stupňů bývá v zimě?
P: Zima trvá v Laponsku od listopadu do května. Od listopadu do března je hodně zima a tma, v listopadu a prosinci nevidíš žádné slunce, ale pro nás to není nic divného, jsme na to zvyklí. Během letní rovnodennosti (21.6.) zase slunce svítí nepřetržitě. Laponské léto je velmi krátké, ale v červenci občas překročí teplota i 25°C. Mám to tady rád, myslím, že se nebudu stěhovat nikam do zahraničí.
Je pravda, že v těchhle malých městech na severu lidé nezamykají dveře? Jsou běžní obyvatelé takový blázni jako ty (wtf? – pozn. překl.) nebo takoví hrdinové jako z filmu Napapiirin Sankarit?
P: Ano, jsme všichni jako z toho filmu (v angličtině Laponská Odysea, některé scény byly natočené v Äkäslompolo). Když jsem byl teenager, nikdo dveře nezamykal, když odešel z domu. Dnes už to tak není, svět se změnil. Blbý je, že velké těžební společnosti plánují vybudovat nový důl na železnou rudu hodně blízko Äkäslompolo. Všichni místní lidi jsou proti tomu, protože to zničí okolní přírodu. Opravdu doufáme, že z těch dolů nakonec sejde.
Tak a jsme skoro na konci. Řekni nám jaké je typické laponské menu a co se pije. Co musím rozhodně vyzkoušet, až vás konečně navštívím?
P: No, Laponská kuchyně je hodně masitá. Jestli si chceš dát soba a rybu, Laponsko pro tebe bude ideální. S pitím to bude jednodušší, vyzkoušíš finskou vodku (nejčastěji Koskenkorva) a pivo.
A poslední otázka: fandíte týmu Kärpät Oulu a máte rádi hokej?
P: Nejsme moc velký fanoušci hokeje, ale samozřejmě, když už, tak fandíme Kärpät, protože jsou ze severního Finska. Miikka je fanatický fotbalový nadšenec a fandí Liverpoolu. Mě baví běžkování a Tumppi se zase vyžívá v downhill cyklistice.
Živě můžete VIVISEKTIO vidět 30. května v Praze u Brouka, kde je podpoří Vole a Brünner Todesmarsch, událost zde.
Recenze „Systeemin Uhri“
Recenze „Ydintalvi“
Mrkni se na vivisektio.bandcamp.com pro více informací o deskách.
Překlad: Mates