“Nechceme hrát v klubech, kde podporují nácky”, říkají v rozhovoru BAESTIEN

V následujícím rozhovoru jsme se zaměřili na západočeskou kapelu BAESTIEN, hrající temný a atmosférický post-metal / hardcore / crust. Bývalí členové kapel jako Albion, Herese, Kaczynski, Ourway či Le Bain De Maid vydali na přelomu roku svou druhou desku, která pod názvem “Ritual” vyšla stejně jako debutní album u renomovaného vydavatelství Alerta Antifascista. Nejen na to přijde v následujícím rozhovoru řeč. Odpovídal František (kytara, zpěv), Roman (kytara, zpěv), Rosťa (basa) a Jirka (bicí).

Čau kluci, máte venku novou desku, jak jste s ní s mírným časovým odstupem spokojený?

František: Vždy jde všechno udělat lépe.

Rostimil: Jakožto basákovi mi stačí, když to pořádně duní. A na desce to duní pořádně. Takže je to správnej metal a za mě spokojenost.

Jiřík: Ahoj, s odstupem necelého roku a lehkým porovnáním s první deskou jsem rád, že se nám povedlo dát v relativně krátkém čase dohromady album , které poměrně přirozeně navazuje na předchůdce. Je přímočařejší. Určitě je to odraz všech událostí, které se děly před a po mém příchodu do kapely. Zároveň tam jsou momenty, které jsou téměř akustické, což byla osobně pro mě novinka, se kterou jsem se hodně rval. Ale s odstupem jsem rád, že “Ritual” zní jak zní. A jakým stylem jsme k desce přistoupili.

Roman: S deskou jako takovou zas spokojenost veliká, tím v jakých podmínkách jsme ji dávali dohromady a v jakém krátkém časovém úseku se nám to podařilo i s novým bubeníkem, tak za mě 100% pozitivum.

Stejně jako debutní album vyšla i tahle u Alerta Antifascista. Nebudeme se už vracet k zahájení spolupráce, pojďme se spíš zaměřit na její navázání / pokračování. Byly karty rozdány tak, že byl od Tima nějaký příslib typu „až nahrajete novej matroš, prostě vám to zase vydám“ nebo se šlo zase s čistým štítěm, zaslání materiálu a čekání na výsledek, než na to opět kejvnul? Jak vlastně tenhle proces probíhal?

František: Timo byl po vydání první desky připravenej i na další.

Roman: Kupodivu jsme nemuseli projít žádným sítem a Timo nám předminulý rok na Fluffu jen pod vousy nabídl možnost další spolupráce. Tak nějak bez křeče a s radostí jsme kývli a výsledek byl na světě 6.12.2019.

Alerta Antifascista má v Evropě zvučné jméno a kapely na něm bývají zárukou kvality. Dá se říct, že vám tohle vydavatelství otevírá dveře do “světa”, že jsou pro vás už jen díky opatrovnictví týhle stáje některé věci snažší?

František: Nebudeme si nic nalhávat. Shánění koncertů venku je o něco jednodušší.

Rostimil: Nemá smysl si nic nalhávat. Alerta nám otevřela určitě dveře ke koncertům a místům, kam bysme se sami třeba dostali, ale ne tak snadno a ne tak rychle. Na druhou stranu je to velkej závazek. Když se podíváš, kdo na tom labelu aktuálně vydává, popř. vydával, tak ta laťka je fakt vysoko.

Roman: Paradoxně nám otvírá více dveří napříč celou Evropou než v Čechách, a ano, snazší to je, teď dokonce AA umístila naše obě nahrávky na ty veškeré stránky, kde si můžeš pustit muziku, a to samozřejmě asi není úplně punk, ale mě se to zdá úplně v pořádku a určitě nám to pomůže se dostat k dalším super lidem, který třeba nemají sociální média a další podobné věci.

Desku “Ritual” jste už nahrávali s novým bubeníkem, kterým je Jirka působící rovněž v pražských Lakka. Proč vůbec k téhle změně došlo, rozdělily se cesty s předchozím bubeníkem tak nějak přirozeně nebo tam prostě něco přestalo fungovat?

František: Řeknu jen, že Jirka byl náš kamarád a dneska je láskou.

Rostimil: Martin od nás odešel z důvodů, který zná jen on. Postavil nás před hotovou věc a my jsme si museli najít někoho, kdo s náma odehraje zbytek roku. Jirka byl první logická volba. Byl kámoš, znal naší muziku a hlavně to byl náš největší fanoušek. Teď je to náš brácha!

Roman: Víš, Martin byl 2 roky totálně hodnej kluk, rozdal by se, na to že mu bylo hodně přes 40 let měl vždy elánu a entuziasmu na rozdávání, pak se to vše změnilo když začal mít soukromé problémy a jasně nám oznámil, že ukončí naší spolupráci posledním koncertem na Fluffu 2018 a tak se taky stalo, nebylo to úplně bez emocí, ale vše je už zapomenuto. Příchod Jirky byl nejdříve formou záskoku na posledních pár domluvených akcí, později se spolupráce proměnila na totální souznění a skvělost, strašně mě do teď baví kam nás dokázal posunout, herně a občas i lidsky, až na hranici totální nervozity 🙂

Jak Jirka zvládá dojíždět na zkoušky z Prahy do Chebu (?), přeci jen jedna taková zkouška znamená celodenní výlet – jde tenhle stav dlouhodobě udržet? Nebo jedete nějakej specifickej model zkoušení?

Rostimil: Popravdě my ani moc nezkoušíme. Maximálně si to přehrajeme před koncertem. U nás je to hlavně o tom si to přehrát doma. Nejvíc dojíždění Jirka absolvoval, když jsme drtili novou desku. Každej druhej víkend v měsíci. Ale všechno se zvládlo hlavně díky Romanovi, kterej ho u sebe vždycky ubytoval.

Jiřík: Dojíždění na zkoušky je vlastně relax, po počátečním nezvyku jsem to vyladil a v busech už jsem téměř jako doma. I na ten nával turistů jedoucích pokaždé na lince do Varů už jsem zvyklý. Hlavně ale jsou pro mě kluci srdcovka od prvního okamžiku, takže tyhle víkendy v Sokolově jsou vlastně naše malé rituály. Neberu to jako povinnost, ale jako lásku. Navíc máme režim zkoušek většinou víkendy nebo den kdy hrajem koncert, takže se to dá zvládat.

Roman: Teď už zkoušíme párkrát za rok, většinou před koncertem, nadřeli jsme novou desku za 3 měsíce, hned s ní odjeli 11 koncertů v evropském tour a po návratu jsme ji do 14 dnů nahráli, osvědčilo se nám hodně pracovat po netu a makat doma. A hodně hrajem, takže nám se to takhle asi osvědčilo a za mě můžu říct, že mi to i vyhovuje.

V nové desce neslyším tolik metalu co dřív, přesto zní možná ještě temněji, víc d-beatově, každopádně je zas o krůček jinde než debutní “Uroboros”, hlavně v celkové atmosféře. Vnímáte to podobně a byl to záměr nebo to tak přirozeně vyplynulo? A když jsme u toho, dělají vám “efrafovské” nálepky spíš dobře nebo se jim naopak bráníte?

František: Velkou váhu na tom má nejspíš zvuk, který je dle mě zase o kus dál. Nápady přicházejí s tím, co se ve mně nebo v nás aktuálně děje, takže je to takovej náš otisk předešlýho období a vnímání okolí.
Fall of Efrafa byla určitě velkým impulsem zkusit hrát něco podobnýho a na naší hudbě rozhodně nějaký ten otisk je. Jestli nás ta nálepka štve? Ani ne. Jsme prostě variace FoE pro chudý.

Rostimil: Myslim, že to byl přirozenej vývoj. Je dobře, když se kapela někam posouvá a nestojí na jednom místě. FoE mi prvně pustil Jířa z DROM, když jsme jeli z koncertu z Aše do Chebu ke mě domů. Od tý doby jsem zamilovanej do jejich hudby stejně jako zbytek kapely. Je proto naprosto přirozený, že jsme tím ovlivněný a z naší tvorby je to znát.

Jiřík: Pamatuju si jak mi kdysi dávno Maty pouštěl kousek nových riffů pro novou desku a shodli jsme se na jediném slovu. Pohřeb. Bylo to hrozně temný a pomalý. A řekl bych, že jsme se toho drželi po celou desku. Nahrávalo se to v 90 bpm a nevěřil bych, jak mě tahle pomalost bude ničit. Byla to výzva. Efrafa je kult. Takhle už nikdo hrát nebude. Možná je fajn to slyšet, ale lepší za mě je budovat si ten vlastní kult.

Roman: Asi je to méně metal, ale líbí se mi ten posun a jsem strašně spokojen se zvukem, který máme, záměr to asi úplně nebyl, to by musel říct František jako hlavní tvůrce, ale dle mého normální vývoj. Co se týče nálepkování, tak ne, já osobně nic proti tomu nemám a už se toho stejně nezbavíme, každý ví, že jsme velký fandové nejen Efrafy z labelu AA. A dotyčná kapela je více jak 10 let po smrti. Takže si nějakej parádní cover boyband určitě zasloužila 🙂 K tomu mám i parádní historku, byl sem na záchodě v jednom nejmenovaném klubu, těsně před tím než jsme začli hrát se na chodbě bavily dvě holky, jedna druhé říká ,,fakt mi chceš říct, že ty Baestien hrajou jen covery od Efrafy?,, To asi mluví za vše 🙂 Nekopírujeme, ovšem jsme zasažení a milujeme to.

Hodně dbáte na DIY etiku a principy, výsledek je z drtivý většiny vaše vlastní práce a to včetně nahrávání nebo artworku, kterej dělá taky František. Jak se rodil nápad na zrovna tuhle malbu? Přišel František s hotovou věcí nebo bylo návrhů víc a rozhodovali jste se, který z nich zrealizovat?

František: Návrhů bylo více, ale většinou jen různý varianty na finální design.

Jiřík: František nás detailně seznámí s obsahem, pak hlasujem atd…

Roman: František dělá občas plakáty a různé návrhy, které se nám pochopitelně dostanou na oči, když jsme řešili (v dodávce) název desky a obal, padlo několik návrhů, František přemaloval a poslal, my si to přebrali, odmávali a bylo to hotové. Je fakt nadaný a je nesmysl nevyužívat jeho potenciál na plné koule 🙂

Přestože máte kořeny v politickém hardcore punku, texty máte zaměřené spíše abstraktnějším, možná až fantasy směrem, což se dalo vyčíst i z rubriky Texty kapel, které jste se účastnili se svou první deskou. O čem tedy jsou písně “Malum” a “Metus”, lze nějak hrubě načrtnout jejich náměty a říct, proč volíte tuhle cestu? Navazují nějak na předchozí desku, je v tom ucelená koncepce?

František: Já osobně to vnímám tak, že je to jen další nebo spíš konkrétnější vyprávění určitého období z “Uroboros”. Nerad bych říkal svojí verzi tohoto příběhu nebo na co jsem při psaní myslel, ale radši bych rozhodně byl, kdyby si každý v té abstrakci našel to své. Troufám si říci, že se určitě v pár řádcích a vlastní interpretaci shodne pár lidi i se mnou.
Proč jsem zvolil takový styl psaní? Na to nedokážu odpovědět, jelikož takhle texty píšu už přes 10 let.

V dubnu vás čeká další turné, tentokrát směr Balkán, o němž se traduje, že je to pro kapely dobrej kout světa. Vybrali jste si tuhle destinaci záměrně a začli obepisovat kontakty nebo se to začalo líhnout opačnou cestou? Sehrává v tom nějakou roli / účast i Alerta Antifascista nebo je to čistě ve vaší režii?

František: Tour má pod palcem hlavně Roman.

Rostimil: Na Balkánu jsme se všichni jednomyslně shodli a Roman to začal řešit. Postupně začaly přibejvat koncerty a najednou to máme všechno pohromadě. V tomhle je Roman s jeho funkcí “domlouvání kšeftů” nenahraditelnej.

Roman: My už byli fakt všude možně a přes hodně velkou část Evropy, tentokrát jsme se rozhodovali mezi cestou blíž na východ a ještě dál na východ, tour dělám já, jakože za vydatné pomoci kluků, a podařilo se nám ucelit nějaké nabídky co jsme tam dostali k hraní a k tomu se vcelku podařilo velmi rychle doplnit celé kompletní tour. Ano, AA nám dal nějaké kontakty a pomohl s promem při hledání jednoho datumu, ale Tima netrápíme a máme ho rádi, víme, že má strašně práce a honění okolo vydávání podivnejch kapel. Spíše se o to opíráme v rideru, kde jsou uvedeny naše desky na AA a kupodivu lidi na Balkáně na to hodně slyšeli a byli dokonce snad i nadšený. Konkrétně v tento večer, kdy píšu odpovědi, jsem úplně vycuclej ze zařizování Atacarnet, je to fakt bizár a hnus. Radši už to nechám bejt, páč bych začal nadávat 🙂

Hrajete koncerty vyloženě “v rámci hc/punk scény” nebo i pro “vnější” nebo jiné publikum? Oslovují vás promotéři třeba metalových akcí? Vnímáte tam nějaké znatelné rozdíly v obecenstvu, jejich přístupu nebo atmosféře na koncertech?

František: 90% koncertů je po sklepích, squatech a špinavejch klubech bez povědomí o hygieně na toaletách. Naší kapelu vnímám čistě jako punkovou a přesně na takových místech by se tenhle hluk měl primárně dělat. Občas vykoukneme i mimo tuhle bublinu – můžu zmínit třeba skvělej Artu Kus v Trutnově. Pokud hrajeme na místě, které je pro nás “netradiční”, tak se i přesto snažíme přivézt nějaké poselství a to může být třeba jen vlajka Antifašistické akce za námi.

Roman: Hrajeme až na vyjímky koncerty pouze pro naši sociální bublinu, protože jen ta je bez křeče schopna sdílet naše společné podmínky tak nějak samozřejmě, nechceme hrát v klubech kde podporují nácky, kde podporují promotéry, kterým je jedno, že dělají Zónu A, Ortel a ostatní hovna, nechceme podporovat většinou žádné kluby, kde neznáme vyloženě strukturu, samozřejmě to občas nejde, venku hrajeme převážně mimo takové klasické kluby.
K té další části otázky … Jednou za náma přišel po koncertě producent takového většího metalového festivalu a říká, chtěl bych abyste u nás hráli, říkám ok, pokud seš v pohodě s tím, že nehrajeme s náckama tak je to pohoda, jak myslíš, že to dopadlo? Celorepubliková propagace, plakáty v každé putyce a my po zjištění co tam hraje za svoloč jsme odmítli, ale už s naším jménem na plakátu. Takže většinu metalových manažerů, které neznám, odmítám a neřeším vůbec, páč jsou asi tak stejně apolitičtí jako alkopunks v Plzni 🙂 Máme ale i skvělé zkušenosti, dostali jsme nabídku hrát na jedné vedlejší stage na novém festivalu Artukus, řešili jsme to a po ujištění pár přátel, že pořadatel Roman je vážně v pohodě, jsme kývli. Ten den jsme přejížděli od severního moře v Německu do Trutnova asi 11 hodin a musím říct, že hrát v 11 večer na velký stage pro tolik lidí s parádním ohlasem na festivalu, který není ani zdaleka punkový, byl skvělý zážitek a pořadatelům patří obrovské díky za servis a vstřícnost a strašnou pohodu.

Romane, cca před dvěma lety ses prostřednictvím série rozhovorů Pět ran do klobouku pozastavil nad přivíráním očí před přítomností a tichou toleranci nahnědlých idiotů na koncertech či festivalech, i od lidí co v kapelách hrajou nebo koncerty pořádaj. Teď, když ještě doznívá např. aféra s plzeňským Divadlem pod Lampou ohledně vystoupení Zóny A, jak se podle tebe nebo vás tahle situace za poslední dva roky změnila, pokud vůbec? Museli jste podobnou situaci řešit i v rámci koncertu, kde jste měli hrát vy?

Roman: Já byl jeden z prvních co se proti tomu stavěl, aby takový koncert byl v tomto klubu, dost mě vystrašila první odpověď kluků z Lampy a fakt sem si myslel, že už je to všechno tady v prdeli, po nátlaku větší části punkové scény koncert zrušili a uvedlo se vše na pravou míru, osobně si myslim, že by to asi jinak neřešili. Otázka tohoto typu je pro mě velmi závažná, protože se tomuto tématu věnuji víceméně celý můj punkový život, ne nezměnila a prorůstá stále víc a hlouběji do hlav všech apolit promoterů a lidí motajících se kolem pořádání koncertů. Tolerování pravicových názorů, jde ruku v ruce i s mainstreamovými médii, kde je tohle už běžná součást, zjištění, že lidi jsou schopný hrát s vidinou velké stage klidně s nácky a pravicovými tupouny, je fakt na pováženou, takové ty hlášky typu “jdu na muziku a neřeším politiku” jsou v důsledku to pravé zlo i když se tomu tak úplně nezdá. Člověk musí v rámci svého svědomí bojovat proti těmto věcem a tím, že jsme všichni v kapele max vyhranění k těmto věcem, nemusíme to řešit a děláme si věci po svém a v naši sociální bublině.

Ještě když jsme u těch koncertů, trochu náhodně jsem vás objevil na webu OEF, tak kluci přiznejte se, kdo vás přihlásil do hlasování? Až se přiznáte, můžeme dál navázat ohledně prostorů nebo akcí a jejich specifik. O vás je známo, že hrajete převážně v malejch a DIY klubech, na squatech nebo různých alternativních místech. Co se týče třeba větších akcí nebo festivalů, co je pro vás ještě přijatelné a co už ne? Je zde nějaká pomyslná hranice?

František: Nepřihlásil nás nikdo a nebo to Roman tají. Myslím, že jediná hranice je pouze ta, zda pořadatel nebo s námi hrající kapely nebudou zásadně názorově nebo politicky diametrálně jinde. Jsme antifašisti a vždycky budeme – myslím, že je tedy jasně daný, kde hrát budeme a kde ne.

Roman: O přihlášce vím, a nezjistili jsme kdo nás tam přihlásil, a ne že by nám to bylo proti srsti, aspoň za mě tedy, OEF považuji za strop v Cz i když sem tam nikdy nebyl 🙂 Co se týče zahraničních koncertů, tak v drtivé většině hrajeme v sociálních centrech, squatech a jim podobných prostorách. Jsme za to rádi a jasně to ukazuje kde a jak se chceme prezentovat, nikdo na tebe nekouká skrz prsty kvůli vlajce Antifa či našim názorům, pomyslná hranice je vlastně už zodpovězena o kousek výše v rozhovoru. Nikdy nebudeme hrát pro nikoho, kdo by měl byť sebemenší pravičácké sračky v hlavě či ve svém portfoliu zvaných kapel. Snažíme se, a to hlavně v Cz, zjistit si o promotérovi (když ho neznáme) co nejvíce.

Pojďme k vašemu vlastnímu festivalu. Falcon Burns Fest jste v loňském roce museli odpískat z důvodu prodeje budovy, kde se měl již třetí ročník konat. Plánujete jej pro letošní rok obnovit na jiném místě nebo jsou tyto plány momentálně u ledu?

František: Občas se bavíme o jiném konceptu, ale náš barák se pro něco takového přímo nabízel. Uvidíme.

Rostimil: Určitě bysme rádi FBF znovu letos uspořádali, ale hledáme místo. Není to vůbec pr*el. Až odjedeme tour, tak na tom začnem dělat.
Roman: FBF je naše kapelové dítě a (byli) jsme na něj patřičně hrdí, stále nemáme adekvátní náhradu co se týče prostoru, páč ten náš barák byl prostě skvělý a dle mého nenahraditelný. Pracujeme na tom a snad na něco přijdeme, teď máme ranec práce s tour a až přijedeme zpět, začneme se tomu věnovat.

Jak vůbec vypadá scéna v Sokolově / Chebu? U nás v Liberci to bohužel zase začíná vypadat, že se opět vrací časy bez nových lidských přírůstků, kdy nepřibývá žádná mladá krev a neobjevují se nové tváře, které by jednoho dne zažehly oheň a převzaly štafetu po stárnoucích vyčerpancích … Jaká je situace ve vašem kraji? Je to pro mladé dnešní doby už mrtvá kultura?

František: Můžu mluvit jen za Sokolov. Občas se tu uspořádá nějaký koncert, ale tím to končí. Jediná změna, kterou tam můžeš sledovat je ta, že jsou návštěvníci rok od roku starší.

Rostimil: František zmínil Sokolov. Já si musim ohřát chebskou polívčičku. Už je to pár let, co jsem dělal v Chebu koncert. Lidi přestali chodit a nijak se to nezměnilo. Musíš pozvat Esgmeq nebo LVMEN. To se koncerty pořádají snadno. Pozveš dvě zahraniční kapely co jsou na tour, protože jim chceš píchnout, a přijde 15 lidí. Půlka sedí na baru a kecá a druhá kouří venku. Když se nad tím zamyslíš, tak z toho večírku nikdo nemá radost. Kapely už to chtěj odehrát a jít spát, majitel hospody chce zamknout a zhasnout, protože dneska pro něj nemělo ani smysl vstát z postele a já potřebuju skočit do bankomatu vybrat prachy na zaplacení cesťáku. No a když podobnejch akcí máš za sebou třeba 10 v řadě, tak zákonitě musíš jednou říct STOP. Navíc mladý lidi v Chebu na koncertě nepotkáš. A to už pěknou řádku let. Fandim klukům z kolektivu Eger Pigs, který sem tam udělaj nějakej ten grindcore. Návštěvnost je sice malá, ale kluci jsou nadšenci a zvou pecky jako SPASM apod. Držim jim palce. Jsou to tátové od rodin a dávaj do toho maximum. Bohužel místňáci jim to moc neoplácí návštěvností.

Roman: Tohle je smutná otázka a bude i smutná odpověď … Je to na hovno, mladý nechodí, starý už jsou v hajzlu (většina) a i když je radost potkávat stejné lidi jako před 20 lety, tak bych byl stejně rád jako za ně i za mladé lidi, kterým bude HC punková scéna něco říkat a to nejen v muzice, ideály spojené s právy a ochranou zvířat, zájem o práva sexuálních menšin, boj proti fašismu a náckům a další věci spojené s touto sociální bublinou. Na koncerty v Sokolově chodí průměrně 30 lidí a to samé i v Chodově. Scéna je tady víceméně mrtvá a chci tímto poděkovat té hrstce lidí, co to tady drží nad vodou.

Vlastně Romane, ty máš pokud vím syna, kterýmu je dneska už … 17 let? Snažíš se ho vést nějakým konkrétnějším směrem co se týče názorů nebo muziky nebo mu v tomhle necháváš jeho vlastní prostor? Kladu si otázku, zde v dnešní době nebudou děcka vychovávaná podle našich morálních hodnot v nadcházející společnosti totálními exoty a postupně vyřazovány někam na společenský okraj…

Roman: Mladej je prostě teenager se vším všudy, je vegetarián a anti-nazi jako táta 🙂 Jsem za něj rád a zvládli jsme to spolu sami dva jak páni, a teď i s mou přítelkyní si rozumí, má už tak nějak svůj život a samozřejmě rozumu pomálu, sranda je, že ho peskuju za úplně stejný věci jako můj táta mě, říkal jsem si, že to dělat nebudu a ejhle, prostě takové věci jsou dané výchovou a asi je netřeba měnit. Občas přemýšlím jak jsme to všechno mohli zmáknout, pral sem, žehlil, dělal mu svačiny, foukal bebína a do toho jsem měl firmu a kapelu. Zdá se, že jsme to zvládli a vždy když mi někdo říká jak nemůže sladit výchovu a práci společně s kapelou, tak nerozporuju, ale jen se pochválím. Mladej ví, že lidé jiného vyznání, orientace a bůhví čeho ještě, nejsou o nic méně než my a na to jsem trochu hrdej, že byť mladej a trendy, tak nahlíží na věci jinak než jeho vrstevníci. Samozřejmě mě u něj vytáčí jeho vztah k módě a drahým cool věcem a dodneška nechápu jak dokáže dělat měsíc brigádu a pak to utratit za kecky :), ale jeho věc a beru to jako nutné zlo, které mu asi dělá dobře.

Ještě se částečně vrátíme k vaší desce, mrazivý a až hororový outro písně “Malum” tvoří zvuky zaznamenané během vaší návštěvy koncentračního tábora Buchenwald. Myslíte, že hrozba návratu temného období (evropských) dějin je na základě událostí a změn ve společnosti reálná? Jak vy osobně vnímáte to, co se poslední dobou v tomto ohledu děje?

František: Pro spoustu lidí je historie mrtvá. Vždy se může vše vrátit – mění se jen vlajky a hesla. Je důležitý si pamatovat to, co si pamatovali naši předci. Je důležitý to ve správný čas lidem připomínat.

Rostimil: “Zlo potřebuje ke svému vítězství jedinou věc. Aby dobří lidé nedělali nic” Edmund Burke.

Jiřík: Zlo je v lidech, je to v nás a zapomíná se na to. Kam až může zajít nenávist člověka k člověku? Odpověd najdeš třeba v zmíněných koncentračních táborech. To jsou ty místa kde ti dojde jak důležité je nedopustit to znova. Nezapomenout.

Roman: V Buchenwaldu to bylo vážně šílený a zastihla nás tam fakt festovní buřina, je důležité si připomínat tuhle zvrácenou a strašnou éru našich evropských dějin. Já si vždy pokládám otázku, jak někdo s mozkem může být nácek, jak mu nemůže být líto milionů zmařených lidských životů, ať už jakéhokoliv vyznání či barvy pleti, je mi z toho ouzko. Populismus vládne českou společností a Češi musí ze zásady (většinová společnost) někoho nenávidět, asi proto aby zapomněli na svoje zkurvené životy v kolbenkách a rozpadlých rodinách. Nevím, nemám je rád, nenávidím všechny, kteří dokážou říct, že je fajn když se jich pár utopí na cestě přes Středozemní moře, důchodce co kácí stromy a jeho strach vyvolaný frustrací ze sledování fb stránky toho prazmrda Okamury a dalších. A odpovídám ano, může se to vrátit a dokonce si myslím, že nejsme daleko od propuknutí všeobecné nenávisti, která si vždy najde cíl. Jak řekl jednou Banán (Kmeny): ,,S náckem se nedebatuje, s náckem se bojuje,,.

Romane, ty už se pohybuješ v hc/punku hodně dlouho a jsi už léta poměrně aktivní, jak moc se z tvého pohledu hardcore scéna změnila od doby, kdy jsi začínal a v čem vnímáš největší rozdíl? Co vnímáš pozitivně a co naopak?

Roman: Teď se mi všichni z kapely zas budou smát, páč mají asi dost mých historek z 90´s, ale myslím, že to mají rádi 🙂 Taková ta “true” scéna, kterou víceméně dělají ty stejní lidé jako před 20 a více lety, je prakticky stejná, naopak noví lidé okolo HC/punku jsou skvělí a dělají to se stejným nasazením jako my všichni ty dědci. Stále je tu spousty mých vrstevníků, bez kterých by v určitých regionech ta scéna víceméně chcípla a za to jim popravdě strašně děkuju, dle mého na celé scéně jsou nejdůležitější všechny ty kolektivy a party co dělají koncerty a zázemí pro všechny ty naše umaštěný a špinavý bandy z dodávek.

Pozitivně vnímám fakt, že stále v mém okolí je spousty lidí, kteří jsou ochotni za staré ideály antifašismu a práv zvířat bojovat ať už slovem nebo jinak.

Negativně vnímám veškerý apolitický punk a apolitické promotéry, kterým je víceméně jedno co a koho podporují a budou ti dokola tvrdit, že je to tak správně, viz Miges jako pořadatel USF v Plzni, to je fakt poleno a idiot, který je asi už fakt ranec vypitej, ovšem svojí klingonštinou mě neustále kontaktuje a píše mi, jak je vše co dělá protistrana (my) ještě horší. Nejsou schopni pochopit jednoduchou věc, a to, že když dělám koncert Zóně A (stále zmiňují pouze je, ale samozřejmě je toho mnohem víc), tak nepřímo dávám prostor kokotům, kteří se netají tím, jak je Kotleba super a jak chce zatočit s kýmkoliv kdo nemá správnou barvu kůže.

Tak jo, na závěr to trochu odlehčíme. Váš hudební vkus máte podle všeho rozhozenej mezi řadu rozdílnejch vlivů, posloucháte dohromady pestrý a rozmanitý spektrum kapel. Dohadujete se na turné v dodávce co bude hrát nebo má někdo právo veta? 🙂

František: Kluci se občas hádaj. Já jsem většinu času vzadu, kde spim nebo koukám na superhrdinský filmy.

Rostimil: Vzhledem k tomu, že v drtivý většině případů řídím já, tak mám nejlepší přehled o tom, co hraje a kdo to pouští. František vzadu kouká na soft porno a do muziky se už nějakou dobu nemontuje. Matty z 90% sedí vepředu a dělá navigátora. Na jeho styl pouštění 20 sekundových úryvků od každý skladby nějakých polozapomenutých HC kapel z devadesátek jsme si už zvykli. Sem tam přihodí nějaký Efrafy nebo hc lopaty, který zní občas fakt parádně. Krize nastává ve chvíli, kdy s náma jede někdo cizí. To pak Matty pustí Off With Their Heads a já jsem hned v protisměru a házim dodávku na záda. Nic v našem transitu nehrálo častěji, než právě OWTH. Já a Jirka jsme bráchové v numetalu, takže je asi snadný si to představit. Taky se s Jiřím shodnem na tom, že dívčí kapela HOLKI nám není tak uplně lhostejná. Na noční přejezd z Brna do Chebu se mi osvědčil můj vlastní dvousetskladbový výběr devadesátkový diskošky. Dojel jsem jak Pán!

Jiřík: Převážně hraje melodickej HC punk, ale sem tam to opepříme CZ rapem nebo nějakým random šílenstvím.

Roman: Rostimil to dle mého popsal zcela přesně 🙂 tak bych to nechal bejt. Jo a OWTH je nejlepší dodávkovej punk ever.

Oblíbená otázka Periferie, práskněte na sebe nějaký guilty pleasures.

František: Rosťa v XS spodním prádle. Btw Roman si na 100% bude googlovat slovo “guilty pleasure”.

Rostimil: Ordinace v růžové zahradě, Výměna manželek, čůrání do vany, s Richardem Krajčem bych klidně odzpíval první desky Kryštof. Zjistil jsem to nedávno v autě, když jsem si je pustil (hříchy mládí).

Jiřík: Brambůrky, kdekoliv kdykoliv, musí být vždy při ruce. A vím, že už tím seru spousta lidí. A album “Toxic funk” (já vím, pardon).

Roman: Potají sleduji všechny (golden buzzers) z americké a anglické série GOT, mám to rád a fakt tam jsou občas parádní interpreti.

Nějaká otázka, na kterou jste chtěli vždy odpovědět, ale nikdo se vás nezeptal?

František: Chceš si povídat o Star Wars?

Rostimil: Kolik piv vypiješ za rok? (já si to totiž zapisuju). Díky za rozhovor a ať se daří!

Jiřík: Jaký bylo prožít dětství a vyrůstat v Ostravě – Přívoze? V části města, o kterým zbytek mluví jako o nejhorší čtvrti. No Go Zóně. V části s početnou romskou komunitou a v části kde šel rasismus ruku v ruce s tím latentním na každém kroku. V části kde rasismus byl norma, standart.

Roman: Ani ne.

Tak jo hoši, díky za rozhovor, nechť balkánské turné proběhne hladce a bez vážnějších komplikací a ať se vám vůbec celkově daří.

https://baestien.bandcamp.com
www.facebook.com/BAESTIEN/