Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané „Pět ran do klobouku“ pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem a jejich odpovědi se zde budou postupně objevovat.
Ve druhém díle odpovídali:
Šaman (Remek, V0nt, Protijed, pořad Špína)
Miki (Just Wär, ex-Climax)
Tom (See You In Hell, United Crusties)
Berry (Magick Disk Musick, Mortifilia)
Vasil (V.O.H., Kunta Kinte)
Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.
Šaman: Lži, chamtivost a paranoia. To jede nejvíc. Pak nějaký rozhodnutí z osobního života. Potěšilo mě, jak se vyvíjí SF Mini v Olomouci a taky minirampa a celej prostor v Eternii. Hudebně bylo taky dost skvělejch momentů, třeba desky Pacino nebo Vole, nové nahrávky Rakta, Chaviré, Yc-Cy, Una Bestia Incontrolable, Bad Breeding, LVSK… Taky vyšlo několik skvělejch zinů, z nichž bych vypíchnul Kolyma Tales, především super rozhovory s Alexem Heirem a kapelou Haram.
Miki: Když odpovím takhle rychle z patra, tak určitě to, že nás opustila spousta dobrejch lidí a muzikantů. Začíná se to pomalu stávat pravidlem, že ke konci nebo na začátku dalšího roku to někdo zabalí. Nebo třeba konec Black Sabbath začátkem roku 2017… zkurvenej rok.
Tom: V tomto případě bych to rozdělil na dvě poloviny. Pokud vezmu nejsilnější pozitivní dojem, tak asi nemůžu říct jinak, než restart SYIH v podobě „živého hraní“, tedy koncertů. A vlastně tak nějak celkově hraní s novou sestavou. Su rád, že se nám podařilo se znovu dostat zpět, a že nám to alespoň z mého osobního pohledu hraje tak, že mě to hodně baví a naplňuje.
Jako negativní část bych určitě viděl současnou situaci ve společnosti jako takové. Děsí mě, jak moc se podařilo zdejší politické garnituře rozdělit lidi a pár lacinýma populistickýma gestama jim zcela zatemnit mozek. Výsledkem toho budiž jasný nárůst „hnědých“ tendencí i v řadách jinak relativně „normálních“ lidí, které se projevily vcelku významně při loňských volbách, a vlastně opět nabraly na intenzitě i v současné době kolem volby hlavy státu. Opravdu mi je z občanů tohoto státu jako celku, hodně na blití.
Berry: Rok, kdy nebylo třeba se nikam hnát. Nebo rok, kdy jsem si to nejen uvědomil, ale začal tohle „osvícenství“ samovolně praktikovat. Čím se život zkracuje, tím je rychlejší, a když si chce člověk pořád uchovat duchovní klid, už ani nelze jinak. Rok aktivní chůze, rok zlomený ruky na skejtu, rok novýho tetování po 17 letech od toho posledního. Rok skvělých koncertů a vydání.
Vasil: Když jsem se dozvěděl, že čekáme potomka. Daleko za tím jsou hudební zážitky. Z punkového talíře každoroční Punx Piknik u Kolína. Taky loňská Marjánka mě nakopla a ujistila, že takové akce má smysl dělat. A z novinek prostor Eternia.
Která domácí kapela je podle tebe nejvíc „neprávem“ opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?
Šaman: Já nevím, otázka je, co znamená přehlížená. Ale kdybych měl jmenovat super kapelu, o který se moc neví, tak řeknu například Übel (lidi z Lezok, Smuteční Slavnost, Sgra). Asi to bude nejspíš tím, že moc aktivně nehrajou. Jinak si myslím, že v ČR je hodně fakt skvělejch kapel. Dost často se mi stává, že jdu na koncert nějaké zahraniční kapely, která by teoreticky na turné měla být našláplá, ale nakonec jí v mých očích naprosto převálcuje domácí kapela bez ambicí.
Miki: Nechci říct přehlížená nebo opomíjená, ale co se mě za poslední dobu hodně líbilo, je nová sestava Angry Brigade. Má to momentálně neskutečný koule.
Tom: Nemyslím si, že by nějaká domácí kapela byla ať už tady nebo ve světě neprávem opomíjená. Podle mě je vše úměrné tomu jakou aktivitu daná kapela vyvíjí, jak maká na sobě a věcech kolem.
Berry: To je vždycky subjektivní, musely by být stanovený nějaký přesnější kritéria. Každý kapele vyhovuje trochu jinej model. Zatímco jedna striktně končí v klubu pro sto lidí, jiná tam striktně začíná. Obecně ale můžu říct, že za mě každá kapela, kterou vydávám, je svým způsobem opomíjená; mj. i proto jsem se jich ujal stran vinylových vydání.
Vasil: Nedokážu k tomu aktuálně odpovědět. Celkově by mohlo hrát víc kapel z Moravy v Čechách a naopak, ale netuším, jestli by se nečertili, kdybych o nich řekl, že jsou to kapely opomíjené. Je fakt, že se snažím leta praktikovat to, že když se mi kapela líbí a přijde mi, že by jí měli lidi kolem mě víc poznat, zvu je na akce, doporučuju kámošům, co dělaj bordely jinde, udělám s nima rozhovor nebo jim pomůžeme vydat desku.
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Šaman: Nevím, moc se takovýma věcma netrápím. Trochu mě štve přehlcenost koncertama a situace, kdy je už trochu obtížný se v tom všem orientovat a rozpoznat kvalitu. Občas přemýšlím o „profesionalizaci“ některých promotérů, jejichž zájem se protíná s DIY scénou a trochu zastiňuje dělání koncertů z čistého zájmu. Ne, že by se to dělo nějak záměrně, ale na roli nadšenectví pro celou tu kulturu by se podle mě nemělo zapomínat. Je to věc, díky které hc/punk scéna funguje dlouhé desítky let a vytváří prostor pro spoustu dalších aktivit. Bez toho nadšeneckého přístupu by to celé dopadlo jako grunge.
Miki: Stejně tak, jak například z hlediska takzvaný migrační krize v normální společnosti vyplouvaj na povrch různě skrytý charaktery určitejch osob, tak je tomu stejně tak i v naší scéně, někdy se až divim proč dotyčný osoby rovnou nezměněj stranu. Sere mě tolerování náckovskejch kapel v klubech, dědkovský mávnutí rukou skoro nad všim co znamená nějakej postoj, sere mě ta velká netolerance a závist některejch lidí ze scény, jakoby se vytratil nějakej společnej nepřítel a začla palba do vlastních řad. Z toho sem někdy opravdu už unavenej. Jako pozitivum vnímám to, že je tu pořád dost lidí, kvůli kterejm to nevzdáš a děláš věci dál.
Tom: Tady asi více jak jinde platí to, že každá mince má dvě strany. Na jednu stranu je super, že zde lidi stále chodí v docela hojném počtu na koncerty, ale už to není, co to bývalo. Docela bych to přičítal tomu, že dle mého názoru „scéna“ dost stárne, moc okysličení ze strany mladých lidí nepřichází (čest vyjímkám!) a holt u lidí v našem věku nelze očekávat už ten entuziasmus, co býval. Nelze nikomu vyčítat, že dá místo nějakého koncertu přednost třeba vlastní relaxaci či něčemu jinému. Času a sil není na rozdávání. Nicméně to trochu souvisí s tím, co chci klást na tu druhou stranu mince a to, že je těch koncertů zkrátka nemálo a dle mého názoru právě taky nemálo zcela zbytečných, to je to co mě tak trochu v tomto ohledu pálí. Dnes si skoro každej mameluk dělá párty na oslavu vlastních narozenin, svatby… kterou pojme jako koncert. Přitom to často vypadá, že kapely jsou v pozici „kulisy k chlastání“ a většina osazenstva se zpravidla již těší, až propukne pokoncertní diskoška s hity Michala Davida či jiných podobných umělců. Prostě se vytrácí takovej ten pocit „svátečnosti“, kterej jsem vždycky cítil v dobách dřívějších, kdy koncert byl vyjímečnější událostí. Ale možná je to všechno jen pocit mé trudomyslnosti z celkové atmosféry současné doby.
Berry: Scéna se skládá z lidí, který se svojí podstatou neliší od většinové společnosti, trápí mi tedy taková ta klasika jako třeba nespolehlivost ve všech svých podobách. Ta mi ale trápila dávno předtím, než jsem nějakou scénu zaregistroval. Jinak si nejsem jistý, do jaké míry lze o scéně hovořit, v dnešní době prolínání se domnělý hranice snad už jednou provždy stírají a na hardcorový koncert může přijít kdokoliv, aniž by byl za exota, stejně tak jako hardcorista může přijít na jakoukoliv akci, aniž by byl za exota. Vždyť jde o vnitřní nastavení, ne o hadry a vzezření. Kdyby se jednotlivci ve scéně věnovali svému duchovnímu rozvoji déle, než tunění zevnějšku, tyhle úvahy by možná úplně vymizely. A s tím souvisí i odpověď na druhou část otázky. Právě prolínání jednotlivých scén je pořád největším přínosem. Důležité je, aby nás spojovaly myšlenky, ne žánry, které kdysi někdo samozvaně vykolíkoval. Bourat tyhle nesmyslný ploty zděděný od většinový společnosti, stavět na společných ideálech a slovo scéna klidně gumovat. Jasně, vycházet z ní, poznali jsme jí a spoustu nám toho dala, směr a tak, ale není nutné zůstávat v ulitě, ale šířit dobré myšlenky dál bez ohledu na příslušnost.
Vasil: Že by mě něco rvalo nervy, to asi ne. Má celkem přirozenej vývoj, jako všecko kolem. Tvořej jí lidi a s těma žádný slitování. Jako všude okolo jsou v ní srdcaři, kreténi, poctivci, pozéři, lidi, co by pro to prodali i vlastní matku a i ti, co na tom vydělávaj na lepší zítřky. Pozitivní je to pro mě pořád stejně, ale poslední dobou vnímám dost zapálených mladých lidí, co jenom nekecaj a něco dělaj (většinou bordel) a to je to jediný, co tohle potřebuje. Mladou nezasmrádlou krev, co jde do všeho naplno a neotáčí se moc okolo.
Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?
Šaman: Tuny, baví měl fakt velkej rozsah hudby, hodně o tom i čtu. Od puberty zároveň s hc/punkem poslouchám rap a ativně si v něm hledám věci, co mě zajímaj (za poslední dobu Kendrick Lamar, Young M.A., Wiley, P.A.T. a konstantně Wu-Tang, haha). Pak hodně psychedelický nebo freejazzový věci jako Alice Coltrane, David Axelrod, The Electric Prunes, The Art Ensemble of Chicago. V poslední době mě nadchla sólovka Grega Foxe (mj. bubeník z Liturgy). A pak taky hodně noisových věcí – dlouhodobě jsem nadšenej z věcí, co děla Frederikke Hoffmeier aka Puce Mary, Prurient nebo Drew McDowall. Vloni mě potěšila nová věc od Kenny Sandersona (aka Facialmess, dnes už Like Weeds), deska od Damien Dubrovnik a Unnatureal Channel od Drew McDowalla.
Miki: Určitě, je jich velká spousta, třeba například již zmíněný Black Sabbath.
Tom: Kapely nebo interprety mimo hc/punk nějak nesleduju, takže o nějakém ovlivnění po této stránce nemůže být řeč.
Berry: Jasně, hardcore-punk nemá pečeť na jedinou pravdu, byť vycházet z něj rozhodně není šlápnutí mimo správnou cestu… Silný a svobodomyslný myšlenky a postoje jsou uchovány ve spoustě folkových nahrávek, starých thrashmetalových klasik, a obecně mainstreamových kapel. Otázka je, do jaké míry se s nimi dokážeme ztotožnit. Hardcore-punk je černá a bílá, ale já chci hledat a nacházet i v ostatních barvách. Jména netřeba zmiňovat, postačí namátkou uvedený žánry, kam si každý inteligentní čtenář dosadí své.
Vasil: Určitě jo, hlavně asi jako mládě. V tý době starej thrash a i nějaká alternativa. Doteď miluju „Kill´em All“ od Metallicy a třeba Plastiky. Z písničkářů nedám hudebně dopustit na Pavla Dobeše, Václava Koubka a miluju „Písně Středozemě“ od Jimiho Čerta (ano vím o jeho minulosti). Mám rád starej death metal a melancholický písně severu. Taky si teď čím dál víc ujíždím na punkových folkařích nebo jak ten styl nazvat.
Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.
Šaman: Osobní věci tu vypisovat nebudu, ale jsem zvědavej, jak se vyvine SF Mini v Olomouci, kolik betonu se ještě nakupí na spotu u Baumaxu. Aktuálně se taky nemůžu dočkat nový desky Corrupted.
Miki: Tak pro mě osobně se hodně těším na společný koncerty s The Varukers. Poslouchám tu bandu fakt od začátku co sem čuchnul k punku a je to takovej malej splněnej sen 🙂 Pokud věc nespojenou s hudbou, tak se určitě těšim na dlouho plánovanej výlet do Guatemaly, což bude hodně zajímavý si myslim 🙂
Tom: Hodně se tento rok těším na naše společné turné se Švédy SOCIETY’S DECLINE a TERRORVÄLDE. V březnu tady a v srpnu ve Švédsku. Určitě si je tady nenechte ujít! Taky se dost těším na nahrávání nového LP SYIH koncem října. Z „nepunkových“ aktivit se těším na to, že tento rok dokončím (doufám úspěšně) svoje dovzdělávání v oblasti pivovarnictví a taky mě těší to, že jsem se konečně dokopal ke studiu angličtiny.
Berry: Těším se na ten klid, i když to vůbec neznamená nic nedělání. Jde jen o to vybalancování, který není vůbec jednoduchý. Kdo se s tím potýká nebo už úspěšně utkal, mi možná dá za pravdu. Těším se na práci na několika vydání, která chystám, těším se na vinylovou anketu, těším se na 10. ročník Boudy, burzu gramodesek, prostě každoroční tradiční rituály, který mi pořád dávají smysl. A těším se z toho, že mi pořád dávají smysl. Těším se na nový desky, klubové (a letos možná i stadiónové) koncerty, malý festivaly, velkou přírodu, častý výlety a prohlubování přátelství, kamarádství a pochopitelně nejbližších vztahů, kterých si neskonale vážím.
Vasil: Zrození ufona, to je jasná věc. Těším se na další pokusy a úspěchy v naší permakulturní (snažíme se) zahradě, co nám dává zeleninu minimálně na 9 měsíců v roce. Těším se celkem na všecko nové i zaběhlé. Na koncerty s kapelou, na akce co děláme my i jiní. Prostě jsem na ten další (jakožto i na všecky před ním) rok a nezdravě natěšenej 🙂
Další díly:
01 – Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)
03 – OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)
04 – Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)
05 – Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)
06 – Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)
07 – Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)
08 – Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)
09 – Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)
10 – Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)