Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané „Pět ran do klobouku“ pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem a jejich odpovědi se zde budou postupně objevovat.
Ve třetím díle odpovídali:
Kráťa (OiOi Piratoi, Café Na půl cesty)
Ľuba (Controlled Existence)
Jiřina (Same River Twice, Vegalité)
Šroub (Angry Brigade, Emergency Recordstore)
Šakal (Rabies, Noise Master zine)
Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.
Kráťa: Zima na konci ledna a mínus 30 v Krušných horách tak, že mrznou chlupy v nose. Paráda, která v tomhle jinak teplým marasmu udělá velkou radost.
Návštěva Osvětimi. Spousta lidí říkalo, jak je to zasáhlo, ale moc jsem tomu nevěřil. No ale stát v Birkenau a tak nějak cítit a tušit co se tam dělo a co asi prožívali lidi, který čekala jasná smrt, je emocionální masakr. Po příjezdu do Prahy jsem šel rovnou na Půlku na Viva Belgrado a tak to byl celkově silný zážitek.
Vystoupení OiOiPiratoi, Daši fon flaši a Cácor na akci Hodoštijak v Zaježové. Tak nějak jsem nečekal moshpit na Dašu a takový ty věci, který se dělají spíš na na tradiční neakustický kapely…
Ľuba: Ahoj! Som rada, že to može byť záležitost mimo hudobnej oblasti, tým pádom je to jednoduchá odpoveď a zároveň tak ťažká věc :). Najsilnejší dojem v roku 2017 vo mne zanechalo surfovanie v trópoch! Nepopísateľný pocit, keď som sa prvýkrát postavila na surf, slnečné lúče a modrá obloha sa odrážali v kvapkách oceánu, ktorý obklopovali palmy a příroda. Pre niekoho klišé, pre mňa jednoznačne pocit, ktorý radím do TOP 5 zážitkov / aktivít svojho života. Taktiež to bol rok plný zvratov v osobnom živote a parádnych rȏznych cestovateľských zážitkov, čo naznačuje, že tomu predchádzala nepretržitá práca, stress, nedostatok spánku, ale oplatilo sa 🙂 A predsa ma napadá niečo aj z hudobnej oblasti a to koncert s Controlled Existence v Ríme, ktorý sme spojili s 3 dňovým vymakaným výletom a užili si to nielen hudobne, ale aj kultúrne.
Jiřina: Rok 2017 bude navždy poznamenaný ztrátou jednoho z černých kocourů, se kterýma sdílím domácnost. Bohužel ho v dubnu před domem zajelo auto. Byl to neuvěřitelnej hodňous a dobrej parťák. Bezpochyby byl loňskej rok (ale kterej není? :-D) rozhodně poznamenanej kopou práce kolem naší hospody Vegalité. Za kapelu Same River Twice jsme na plné čáře odehráli díky publiku náš nejlepší koncert na Fotbalu proti rasismu ve Věžničce u Jihlavy.
Po dvanácti letech jsem se viděl s kámošama z australsko-holandské kapely Ecowar, kterým jsem za pomocí kamarádů udělal část evropského turné. A musím naznat, že v tomto případě se v pozitivním smyslu zastavil čas. Z ekooblasti mě nadchla blokáda lomu Bílina, které jsem se sice nezúčastnil, ale fotky a dojmy účastníků byli velice inspirativní (https://limityjsmemy.cz). Vyšly nějaké nové fošny, ale abych pravdu řekl, spíš pořád čerpám z hudebních výplodů roku 2016, tak mám trochu skluz. Natočilo se několik nových krimi seriálů, což rozhodně oceňuju a malí čeští pivovarníci uvařili bezpočet nových skvělých moků.
Šroub: Nemám žádný zážitek, který by výrazněji překrýval ty ostatní, maximálně ty tisíce kilometrů co jsem najezdil do Německa… Možná festival v Chipenhamu, kde jsem v malém sálu viděl pro mě legendární kapely a v ještě menším baru jsem měl možnost s nima komunikovat…
Šakal: Stavba baráku. Nežiju hudbou. Ta je pro mě hodně okrajovou záležitostí. Sem tam, třeba jednou za dva tři měsíce najdu na netu narychlo starý neznámý kapely, hlavně metal, a poslouchám. Tam mě dostalo spousta kapel a to je tak vše. Ani nevím názvy skupin, natož těch demáčů, všechno vypouštím. Zajímá mě jen barák. Teda zajímal, protože je prakticky hotovej. A tak pozvolna najedu do starých kolejí… Zeptej se mě za rok a budu chytřejší, haha. Ale jo, se mi ta hlava trošku otevírá a vzpomínám si na nedávný koncert FINAL FLAG. Hele, na živo to byl kus poctivý práce alá DEAD KENNEDYS. To mě hodně bavilo.
Která domácí kapela je podle tebe nejvíc „neprávem“ opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?
Kráťa: Vlastně si říkám, že je dobře, že jsou opomíjený, protože přece nechceme mít ze scény veřejnoprávní instituci s vyvážeností obsahu a ta bizarnost / neznámost / obskurnost kapel je to koření. Mám rád taky tu nízkoprahovost a hudební neumětelství. Viděl jsem teď nedávno film Punkový syndrom a hrozně se mi líbilo, co vypovídá o punku a jak se znovu ukazuje, že hlavně může sloužit k nějaký osobní emancipaci.
Ľuba: Nie som úplne stotožnená s pojmom preceňovaná alebo nedocenená kapela. A k tomu ešte neprávom 🙂 Myslím si, že každá kapela sa mȏže svojimi aktivitami, postojom, či zodpovědnosťou dostať tam, kde chce, takže je to prevažne o tom koľko času a úsilia tomu venuješ… Viem, že nie všetci máme rovnaké životné podmienky (a keď sme pred 7 rokmi začínali my, nebolo to tiež ľahké), ale z vlastnej skúsenosti viem, že keď kapela / človek ide za svojím cieľom a doopravdy sa tomu venuje, mȏže sa dostať tam, kde by chcel byť 😉
Jiřina: Opomíjené kapely neznám. Jsou kapely, který hrajou a ty, co hrajou méně. Je pak na publiku, aby hodilo zpětnou vazbu a dorazilo na koncert nebo si třeba koupilo desku. Myslím si, že je to hodně otázka energie a času, co jsou jednotliví členové kapely ochotni do společného projektu vložit. Z Moravy rozhodně respekt Rutka Laskier, které mám hodně rád a kteří budou na jaře vydávat desku.
Šroub: Tahle otázka má mnoho různých úhlů pohledu, tedy i mnoho různých odpovědí, obecně platí – o co se nepostaráš sám, to ti nikdo nedá.
Šakal: By jich bylo více, jen bych to nenazval „neprávem opomíjená“. Nejblíž mám k těm z jižních Čech. DEZINFEKCE. Mají v sobě určitý kouzlo. Nehrají to, co letí, maj ortodoxní zvuk, jsou vlastně výjimkou v hardcore punku. Nejsou ale jediní. Hlavně zde musím uvést SVINĚ! Maximální kult!!! Netuším proč jsou tak trochu v pozadí, když není koncert, kde by se nešílelo na jejich hity a oni maj jenom hity. Ani tyhle dvě kapely nejsou opomíjený, jsou jen dejme tomu v „druhé řadě“.
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Kráťa: Mě asi nic extra netrápí a spíš mě věci těší ve spojení s hudbou. Chtěl jsem však zmínit, že obdivuju odvahu křesťanských levičáků Prázdné trůny, který pochází z HC prostředí a přes jasnou vyhraněnost těhle kruhů mluví o víře, spiritualitě a křesťanství. Vždycky mi přišlo vymezování se scény vůči náboženství trochu zastaralý a mimo 21. století. Víra může být stejně (ne)svobodná jako zuřivý ateismus.
Ľuba: Celkom ma prekvapuje závisť a faloš u niektorých ľudí, hlavne u tých, ktorí si myslia, že to člověk z nich nevycíti. Zároveň ma teší, že som zaregistrovala v poslednej dobe na koncertoch aj nových mladých ľudí, čo je viac než super. Obávala som sa, že to celé „zhnije“ spoločne s našimi pribúdajúcimi rokmi, tak dúfam, že tomu tak nebude 🙂
Jiřina: Z pozice člověka, co se motá kolem veganské a vegetariánské hospody, mě hodně štvou některé reakce „nekompromisních“ veganů, což občas nazývám „veganským fašismem“. Jde o bezhlavé prosazování svých názorů bez sebereflexe, které často končí u cílené skupiny opačnou než-li žádanou reakcí. To jest, že se snažíme prosazovat práva zvířat a respekt k přírodě, ale svými přehnanými slovy zaženeme lidi, které bychom chtěli třeba na vegetariánství nebo veganství nalákat, do kouta či ještě lépe řečeno do nerozbitné ulity. Dále mě štve určitej snobismus ve smyslu toho, že lidi jsou schopní za jídlo vyhazovat neuvěřitelné množství peněz a zároveň potravinama plýtvat. Naopak jako pozitivní vidím obrovské oživení klubové scény, kdy máte v podstatě každý den koncert. Až je to někdy nehezké, protože publikum není nevyčerpatelné a musí taky někdy chodit do práce a spát!
Šroub: Obecně – scéna se zmenšuje, už léta, není mnoho nových mladých lidí, kteří začínají objevovat punk rock, nicméně poslední dobou jsem jich na koncertech zase pár potkal…
Šakal: Tak já hlavně nikdy do scény moc nevrtal a nezajímal se o ní natolik, abych se snad nasral, že je čím dál větší sektování žánrů. Malá účast na koncertech…, bodejž ne, když jich je jak nasráno… To jen tak pro příklad… Mám svůj život a ten si tvořím tím nej, co mě zrovna zajímá, scény nevyjímaje. Někdy je to znát víc, někdy míň. Nikdy jsem nepropad náctiletým úletům – všeobecně sem jde dosadit cokoliv… Nepočítám pravěk, haha. Snad jen přání…, ať jsou koncerty narvaný k prasknutí…
Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?
Kráťa: Jsem nadšenej z nahrávky Pio Squad „Stromy v bouři“, která sice vyšla na konci 2016, ale krásně vystihuje spoustu věcí, který se dějou kolem. Asi top je song „Hranice“ a tahle část textu: „Ten kdo mi tu brání mít za práci dobrej peníz, nežije za hranicí, nemluví cizí řečí. Zrádce ve vlastní zemi, kde často moji vlastní, všechno co mohli rozkradli a prodali.V zemi ateistů, konzumentů, zlodějů. V kraji snobů, srabů a nevraživých pohledů si sám přidám skoro jak na útěku..“
Ľuba: Ovplyvňuje ma celkovo veľa vecí okolo mňa, nielen hudba. Zo všetkého, čo sa deje v mojej prítomnosti, sa snažím sústrediť na to čo mi dáva energiu a posúva ma niekde ďalej. Neviem to presne konkretizovať a „zhmotniť“ slovami, protože sa mi to všetko potom odráža automaticky v mojom konaní, rozhodovaní, postojoch a aktivitách. Je to spíš niekoľkoročný spontánny proces, klamala by som keby som to konkrétne priradila určitým kapelám… Avšak mȏžem potvrdiť, že klasická hudba (piano, husle) alebo dark electro má vplyv na moju umeleckú činnosť.
Jiřina: Mám za život nasbíraných několik interpretů, kteří se nevylíhli z D.I.Y. scény, ale abych pravdu řekl, v loňském roce mě asi nic nějak výrazně nezasáhlo. Byť poslouchám všemožné žánry, téměř vždy tam najdu silné undergroundové kořeny. Navíc mě čím dál víc začíná oslovovat ticho nebo mluvené slovo, ale do jeskyně v horách se zatím stěhovat nechystám. Z hc/punk scény bych rád vypíchl španělskou kapelu Hyena s deskou právě z loňského roku.
Šroub: Ne.
Šakal: Poslouchám v práci rádio, když to jde, na Radiožurnálu toho vlivu asi moc nebude, haha. Ne, pochybuju o tom, že by mě ovlivnila samotná scéna, natož cokoliv zvenčí. Minimálně na úrovni hudby je to nereálný. Nezpapouškuju jen tak pro nic za nic ať už jde o cokoliv, byť bych byl jedinej „proti“.
Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.
Kráťa: Tak když už jste to odtajnili, tak na koncert Balaclavy 🙂 Běžkování co sníh dá. Na nějaký domluvený koncerty co mám a na to, že třeba i něco novýho vytvořím. Na jaro Na Pankráci. Na čundry.
Ľuba: Z osobného života je to aktuálne mȏj útek pred zimou. Od prosince pracujem nadiaľku mimo EU, čo zapříčinilo, že som sa konečne trošku ukľudnila zo šialeného pražského životného tempa. Mám viac času venovať sa umeniu a zdraviu, dospala som pár rokov života. O tri dni sa presúvam na ďalšie miesto, kde by som chcela zase surfovať, ak sa pošťastí. Návrat však bude ťažký, musím sa nato psychicky pripraviť 🙂 Následne sa nechcem na nič veľmi tešiť, nie vždy sa očakávania plnia, takže možem len dúfať, že všetko pȏjde tak ako si želám a na čom sústavne pracujem…:)
Jiřina: Určitě se těším na to, až potkám dalších pár zajímavých lidí a snad ze všeho nejvíc na to, až se zase začnou prodlužovat dny a občas se ukáže slunko. To nejvíce ocením v lese, i když na procházky není bohužel moc času. No a taky jsem si říkal, že by to po čtyřech letech chtělo nějakou dovolenou, tak pokud to letos výjde, je to takové těšení už od roku 2014.
Šroub: Koncerty, tour, dovolená, vydání desky, party s kámošema – běžnej provoz, kterej mě těší, občas zmáhá, ale v důsledku zcela naplňuje…
Šakal: Ještě jsem ve stavu budovatelským, tak asi na nastěhování do baráku. Přestože mě čeká ještě pár let práce kolem něj… Zatím ani nepociťuji nedočkavost na koncert v Nepálu. Ani to, že snad už dojde na cestování, kratší, alespoň náký… Vono to všechno vypadá na totální stařecký fuck off, ale nemyslím si to. Jen jsem přesunul téměř vše na jinou kolej, dočasně.
Další díly:
01 – Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)
02 – Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)
04 – Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)
05 – Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)
06 – Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)
07 – Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)
08 – Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)
09 – Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)
10 – Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)