Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané „Pět ran do klobouku“ (pamětníci vědí…) pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem a jejich odpovědi se zde postupně objevují.
V osmém díle odpovídali:
Pavel (Balaclava, Slave X One DIY Shows)
Filip (Empty Hall of Fame, Aralkum)
Maxeek (Dezinfekce)
Štelca (The Junk Food, Cirguz)
Gargamel (Adacta)
Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.
Pavel: Těch věcí se za tenhle rok stalo hodně, spousta jich nebyla příjemných, jiný naopak patřily – stejně jako v každým jiným roce – mezi momenty, který nikdy nezapomenu. Jelikož jde ale o otázky na punk/hc web, tak bych u toho zůstal: Z nově objevených kapel jednoznačně MODERN LOVE z Norska, jejich deska a především oba koncerty co jsem měl možnost vidět mě poslaly do kolen. Reunion BATTERY – možnost vidět po skoro dvaceti letech jednu z kapel, která mě dost zásadně ovlivnila coby teenagera – hodně silnej zážitek. Koncert SAMIAM, další kapela, kterou mám rád už cca 20 let, a kterou jsem zase viděl po delší době naživo. No a nemůžu opomenout akustickej a do poslední chvíle dost nejistej koncert NOT ON TOUR v Praze, což bylo to nejlepší možný zakončení jednoho náročnýho dne. A jako poslední určitě taky práce na novým projektu, kterým snad zase po nějaký době dáme najevo, že i v dnešní době a v našich končinách je straight edge pořád především punk.
Filip: Uplynulý rok byl v mnoha ohledech docela problematický. Jednak v osobním životě, ale ani po hudební stránce to v mém případě nebylo zrovna produktivní období. S EHOF jsme půl roku nehráli, v létě odehráli pár koncertů a zase měli až do konce roku pauzu. Z několika důvodů jsme museli zrušit turné po Španělsku a Portugalsku, což nás dost mrzelo. S ARALKUM jsme začali hrát vlastně až na konci roku, po tom, co se Dan vrátil ze zahraničí. Velkou událostí minulého roku bylo znovuobnovení olomoucké SF Mini, v jejímž rámci vznikly i zkušebny. To je asi ten nejsilnější dojem, je super, že je v Olomouci zase DIY prostor pro zkoušení, koncerty, setkávání se atd.
Maxeek: No, já nejsem zrovna ten, kterej „drží prst na tepu doby“, takže pokud jde o nový o hudební objevy, je to spíš o tom k čemu jsem si za ten rok našel cestu, bez ohledu na to, jestli je to novinka z roku 2017 nebo ne. Spíš objevuju nový věci stabilních oblíbenců, ostatní většinou na něčí doporučení a i přes tenhle zdrženlivej přístup toho není zrovna málo. Když si udělám inventuru tak nebude chybět nový album CONVERGE – „The Dusk in Us“, i když je pravda, že „You Fail Me“ zůstává pořád č.1. Živý vstoupení OVERCHARGE, který mi dokázali, že mockrát vytěžený naleziště jménem Motörhead ještě zdaleka není prázdný. Poměrně nový záležitosti jsou pro mne IRON REAGAN anebo třeba SIBERIAN MEAT GRINDER, ale tam za zpoždění může moje lehká skepse k thrash revivalu. Vždycky mne nakopne poslech čehokoli od GORILLA BISCUITS, PAINT IT BLACK, CAREER SUICIDE, DOOMRIDERS nebo ENTOMBED. Znova jsem vrátil třeba k NAPALM DEATH, TOTALT JÄVLA MÖRKER, SWING KIDS a AC4.
Pokud jde o silný dojmy jinýho druhu, tak se nepřestávám divit, jak hluboko může bejt současný český politický dno. Pro skeptickýho idealistu mýho ražení, je sledování toho jaký témata se dneska vykopávaj z hrobů, hodně silný kafe. Překvapila mne ta směs naivity a nenávisti, kterou v sobě hrdě pěstuje velká část tohohle národa. Myslel jsem si (doufal jsem), že je to jen hospodská póza, že to nemůžou myslet vážně, ale tenhle rok mi postupně docházelo, jak moc jsem se seknul. Jasně, že „dokud dejchám, doufám“, ale už se mi nedejchá tak dobře.
Štelca: Inspirativní výlety s kamarádama, práce, dobrý desky a koncerty, některý nepříjemný osobní i pracovní věci, takový to neustálý nabírání zkušeností. Nejsilnější moment byla procházka z Puškinova náměstí Tverskou ulicí na Rudý náměstí a poslední koncerty mojí starý kapely. Ten poslední byl nejvíc. Když ti někdo naznačí, že to co děláš, neni vidět, ale děláš to poctivě. Taky výrazně zesílil dojem, že tahle republika se řítí někam, kde mi nemusí bejt dobře.
Gargamel: Pre mňa bol rok 2017 čisté zlo a to doslova. Je to preto, že sme prvú polku roka vymýšľali posledné pesničky na naš nový album ZLO 🙂 Druhú polku roka sme ho v podstate nahrávali. Tentokrát to bolo veľmi intenzívne, pretože sme do toho dali v kapele všetci svoje maxima. Pred štúdiom sme každý nahrali demo a v štúdiu sme boli dokopy 5x s mesačnými rozostupmi. Pre mňa bol tento rok o tom každý deň počúvať demo, vychytávať chybičky, skúšať inovovať, makať na textoch a chodiť si spievať do skúšobne. To bola pre mňa najdôležitejšia vec v živote.
Která domácí kapela je podle tebe nejvíc „neprávem“ opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?
Pavel: Skvělejch kapel je v Čechách a na Slovensku spousta, ale popravdě nemám moc kapacitu všechny sledovat. Navíc jsem si na sobě všiml toho, že když vznikne něco novýho, tak mě to málokdy posadí na zadek hudebně, jako spíš tím jak na mě kapela působí lidsky a celkovým dojmem, případně nějakým poselstvím (s čímž ale zároveň souvisí to jak moc mi ono případný poselství přijde upřímný). Nikdy jsem se netajil tím, že většina domácích hc/punk kapel je hudebně malinko jinde než to co mě baví a co si převážně pouštím doma. Navíc jak člověk momentálně nehraje v žádný aktivní kapele, tak spoustu těch, který zatím fungujou opravdu jen na lokální úrovni, nemá možnost zaregistrovat v úplných začátcích, což je dost často právě to období kdy je tohle většinou nejautentičtější a nejsilnější, minimálně co se týče energie a nějakýho nadšení. Nebavíme se tu samozřejmě o technický stránce, která pro mě ale v punku a hc nikdy nebyla tak úplně na prvním místě. A abych aspoň z části zodpověděl otázku, tak jsou tu tři kapely, který mám opravdu rád jak lidsky tak hudebně, a ke kterým mám řekněme nějakej bližší vztah, a přestože nemám pocit, že by byly opomíjený, za mě by si rozhodně zasloužily být „větší“ než jsou. EMPTY HALL OF FAME, UPROSTŘED PÁDU a ANNE M. CHRISTIANSEN.
Filip: Dlouho jsem za takovou kapelu považoval ILLEGAL ILLUSION, ale myslím, že svoje publikum mají a vždycky ho měli. Podle mě pokud se děje to, že některá kapela je přehlížená, asi dělá málo pro to, aby byla vidět. Skoro v každém městě funguje nějaká mini scéna, kde je možnost se realizovat a pak samozřejmě přijde odezva od lidí.
Maxeek: Napadají mne FACAN, TELESA OHNEPAL, AUTONOÉ – všechny na to jdou po svým a podle mne zatím nemají pozornost, kterou by si zasloužili. Podle mne ani nejde přesně ukázat na jasnou příčinu, proč některý kapely pozornost mají a jiný ne, je to určitě hodně o štěstí, bejt v pravej čas na pravým místě. Asi se dá najít pár obecnejch „mouder“, který nebudou nijak originální… a všechny jsou řekněme dvojsečný…
Kapela může mít svůj xicht, ale není to zárukou, že to někoho bude zajímat. Z pohledu publika může vadit něco co je a) moc český (osobitý) ve smyslu „málo světový“- tzn. když to není kopírka nějaký slavný kapely, ale i b) málo český ve smyslu tradice českýho agropunku.
Pak jsou to záležitosti, který jsou minimálně zčásti ovlivněný tím, odkud kapela je. Velký město, nebo jeho blízkost, v tomhle ohledu znamená bez debaty výhodu – víc příležitostí, víc koncertů – víc lidí, co poslouchaj nebo dělaj tenhle styl muziky. Ale taky to může pro kapelu znamenat častý rozpady a fluktuaci členů. No a naopak malý město může bejt ten skleník, kterej něco nechá vyrůst a v podstatě z ničeho se může vyklubat hodně originální kapela, tam kde by ji nikdo nečekal – viz třeba Rožnov a Vrahounský kapely.
No a jsou tu samozřejmě taky peníze, protože i punk něco stojí – zkušebna, aparát, nahrávání, když vezmu kolik nahrávek a kolik kapel na tomhle ztroskotalo… Docela legrační je i to, že cesťák pro českou kapelu, která jede jeden extra koncert, může bejt vyšší než náklady na zahraniční kapelu, která jede turné. A těch kapel na turné je dneska fakt hodně…
Když to vezmu kolem a kolem, stejně si myslím, že všechno stojí a padá s lidma. Jak já to cítím, je vlastně dost jedno (i když určitě ne úplně), že kapela není slavná. Když tě to baví, tak prostě budeš hrát a hotovo. Sláva je takovej dost pomíjivej a vrtkavej bonus.
Štelca: Nevim, jestli je opomíjená nebo přehlížená to správný slovo. Jsou kapely, který jsou pro určitý kruhy moc rokenrol, málo hardcore, moc hardcore, málo rokenrol, tyhlety blbosti. Miluju kapely, co se ve svejch textech chtěj jenom bavit, ale taky začínám postrádat kapely, který se nestyděj říct víc než „chci apolitický pivo“. To je samý oukej a lavjů bejby, proč nezpívaj normálně? Ne, vážně – divim se, že se víc neceněj kapely jako INNOXIA CORPORA (a vůbec kapely kolem Rožnova), dál mě napadá třeba DEZINFEKCE z jihu nebo MACGYVER z Brnele. Omlouvám se, určitě by mě ještě nějaká kapela napadla. Těšim se třeba na to, jestli něco novýho rozjedou pánové z ex-REMEMBER THE HEROES (taky podle mýho názoru dost nedoceněná kapela). Mám rád kapely, který nechávaj věci volně plynout a nikam se extra netlačej, to je víc než sympatický. Dobrý věci si vždycky najdou cestu na světlo, i když pro omezenej počet lidí. Ale ten omezenej počet lidí to o to víc ocení. To mně osobně vlastně stačí. Kašlete na ligu, máme tu krajský přebory. Takže jsem právě popřel to, co jsem napsal o pár řádků vejš. Asi je to tak, jak má bejt a každému co jeho jest.
Gargamel: Podľa mňa to je Bratislavská kapela LUTRA. Hrajú vymakaný melodický krast plný zvratov a stopiek. Nádherná hudba, ale chalani vôbec o sebe nedávajú vedieť. Hrajú malo koncertov a skoro o nich nie je počuť. Takže ich malo ľudí pozná a prehliada.
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Pavel: Potýkám se stejně jako asi hodně lidí, který se v tom pohybujou už delší dobu, víceméně pořád s tím stejným co mě štvalo vždycky a myslím, že na tohle odpovím dost možná úplně stejně jako jsem odpovídal v rozhovorech před X lety. Nikdy jsem neměl moc rád lidi, který se pár měsíců vezou na nějaký vlně a nadávaj na všechno ostatní (a v tomhle případě mi je fakt ukradený za jak ušlechtilý věci zrovna bojujou), nemám rád jakýkoliv elitářství – ať už veganXedge, crustový, to pravý politicky-ultrakorektní a „správně“ antifašistický. Vždycky mi bylo proti srsti mít ve „scéně“ kolem sebe lidi, kteří měli pocit, že jsou něco víc než kdokoliv jinej jenom proto že hrajou v kapele X, dělali koncert Y nebo festival Z, jsou součástí takovýho nebo makovýho kolektivu a nebo začali zrovna jezdit turné a vozit „velký“ kapely po Evropě. V tomhle je celá „scéna“ jenom zmenšeným modelem většinový společnosti a toho, k čemu dost možná většina z nás hledala v punku nějakou alternativu. Jakmile něco z toho co jsem zmínil (a samozřejmě si za to můžeš dosadit cokoliv) vyměníš za „hodnoty“ jako drahý auta a hadry a vše bude o tom se snažit sám sobě nebo svýmu okolí něco dokazovat, tak mě to fakt nezajímá. A asi je zbytečný mluvit o všech těch zklamáních, kdy zjistíš, že člověk o něčem zpívá, nějak se profiluje a když potom vidíš jak se chová k lidem okolo sebe, tak se jen nestačíš divit. A nemusí jít hned o internetově nafouklý kauzy ala WOLF DOWN. Takže negativa víceméně pořád stejný. Jen s tím rozdílem, že dneska těch „chytráků“ je díky internetu a obecný dostupnosti všeho mnohem víc než třeba v devadesátejch letech, kdy si člověk musel dát tu práci s tím, aby napsal dopis a šel s ním na poštu. A pozitiva se veskrze taky nijak zásadně nezměnily – nový kapely, mladý lidi zapálený něco dělat, posouvat hranice a bořit zdi. Stejně tak mám radost z lidí, kterým je dneska přes 30 nebo 40 let, mají třeba rodiny, děti, a dokázali to všechno nějak skloubit, nepřestalo je bavit a naplňovat organizovat DIY koncerty, hrát v kapelách, vydávat desky a chodit na koncerty. Všichni tihle jsou důkazem toho, že punk opravdu dokáže měnit a minimálně do určitý míry zachraňovat lidský životy. Z toho mám radost a určitě mi to dodává hodně energie. A dovolím si jedno skromný přání. Moc by se mi líbilo kdyby už konečně začaly i v Čechách vznikat kapely, který nejenže budou fajn a budou mít co říct, ale aspoň vzdáleně budou odkazovat k tomu hardcore/punku, kterej miluju a který mi tu pořád tolik chybí… míň deprese, temnoty a pseudonaštvanosti, zato ale více posi energie a třeba i coverů od INSTED, GORILLA BISCUITS nebo CHAIN OF STRENGHT. Přál bych si, aby parta fajn …nácti nebo dvacetiletejch „děcek“ založila youth crew nebo posi hc/punk kapelu. Jakmile tu jedna taková kapela vznikne, má ve mě toho největšího fanouška a EMPTY HALL OF FAME už tak nebudou tou skoro-jedinou kapelou u nás, na jejichž koncert půjdu nejen pokecat s lidma, ale klidně si i na „ještě ne až tak starý“ kolena poslat do lidí krkolomnej stagedive.
Filip: Nemám pocit, že by scéna nějak upadala nebo se jí nedařilo, spíš naopak, je tu hodně aktivních lidí, pořádá se spousta, možná až přespříliš koncertů, vychází desky, fanziny a pořád registruju nové tváře. Samozřejmě těch věcí, které mě „trápí“ je dost. Hlavně zabedněnost a hloupost některých jedinců, ale to mě trápí obecně, nejen v rámci hc punku. Taky nechápu trendy kapely rezignující na jakoukoliv osobitost, originalitu a hudební kvality výměnou za to, že mají na koncertech zástupy povrchních puberťáků.
Maxeek: Jsem poměrně cholerickej typ, takže budou převládat věci, který mě štvou. Vadí mi řeči typu „my hrajeme jenom muziku a do ničeho se nechceme plést“. Já jsem nejvíc muziky a nejspíš i postojů pobral v 90. letech a to prostě zanechá svý stopy – pro mě hesla „hardcore is not only music“ anebo ještě líp „make punk a threat again“ nejsou klišé i přes všechny moje cynický kecy. I když chápu, že to od chlapa po čtyřicítce zní asi docela divně.
Připadá mi, že dneska je pro většinu lidí, mimo scénu, ale částečně i uvnitř, hardcore nějakej divně zahranej metal, se všema těma siláckejma pózama, že se z něj úplně vytrácí ten punkovej feeling, kterej miluju – no a zkus si pak týhle většině povídat něco o tom, že hardcore je pro tebe něco, co přesahuje i tu samotnou muziku.
Další pro mě důležitý téma je, že se často na tu aktivnější část lidí ve scéně kouká jako na blázny nebo fanatiky. Fanatik je pro většinu lidí ten, co nebere svoje fungování ve scéně jako naučenou roli a většinou se i stará nad rámec toho, co je běžný, což je mi osobně hodně sympatický. Kritikům tohohle postoje většinou úplně stačí, že je to někdy nepohodlný (něco dělat), a že ve srovnání s ním vypadá blbě, když nedělají nic. Vadí mi, že je pasivita chápaná jako pozitivní věc – já jsem na to přece vyzrál, můžu zůstat línej, když to za mne někdo udělá a ještě ho za to můžu pomluvit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale je dobrý si uvědomit, že bez těch fanatiků, by nejspíš žádná scéna nebyla. Zůstala by jen banda konzumentů, který by nadávali, že se nic neděje.
Jako pozitivum vnímám, že tu vůbec nějaká scéna je a že lidi spolupracujou. Pozitivem negativa je, že scéna sice s věkem lidí v ní neodvratně stárne, ale časem zůstali jen ty, který to opravdu chtějí dělat a který to většinou taky dělat umí (myslím tím koncerty, ziny, muziku, benefice, demonstrace, grafiku, vinyly + cokoli dalšího, co souvisí…). Ale i přes to stárnutí to není uzavřenej spolek pamětníků, kterej by nebyl schopnej přijmout někoho nebo něco novýho.
Štelca: Tahle otázka trochu navazuje na mojí odpověď na předchozí otázku. Příspěvky a statusy na facebooku o novym oblečení a novejch promo fotkách vyvolaj víc rozruchu, než příspěvek o nový písničce a jejím obsahu. A nová písnička samotná. A rozruchem myslim lajky, kterejma končí zájem, kterej jsou lidi ochotný ti věnovat. Na koncerty se chodí proto, abys byl vidět s těma správnejma lidma. Málo lidí je ochotnejch vyject s kamarádama mimo dosah tramvaje. Je moc informací a novejch podnětů „ve scéně“, který všechny nestíhám vnímat, což je teda můj problém. Pozitiva vidim v lidech, který se donekonečna shlukujou v partách a nanovo dál omílaj stokrát omletý věci – punk rock. A ten mám rád.
Gargamel: Posledných pár rokov mám pocit, že vymreli krasteri. Na Slovensku v Bratislave som mladých nestretol už veľmi dlho. Mám pocit, že mladých ľudí zaujímajú iné odnože metalu a punku. Najviac asi tie mainstreamové, ktoré sú ľahko dostupné. Najväčšie pozitívum je asi internetová komunikácia a aktívny ľudia. Podarilo sa nám vďaka tomu tento rok turné do Brazílie.
Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?
Pavel: Popravdě asi moc ne. Poslouchám sice spoustu věcí mimo „kytary a řev“, ale za většinou z takových, převážně folkových, country nebo hip-hop projektů, stojí pořád především punx. A i když je pravda, že si rád pustím i věci úplně mimo, který jsou naprostej mainstream a nemají s punkem vůbec nic společnýho, nedá se moc mluvit o nějakým ovlivnění.
Filip: Určitě, poslouchám a vždycky jsem poslouchal i jinou muziku než hc punk. Vůbec první kapela, která mě oslovila v dětství, byla Nirvana. Předtím mě asi ovlivnily desky, které nám pouštěli naši, např. Chuck Berry, Deep Purple, Led Zeppelin, Frank Zappa nebo The Doors. Když jsem začínal na základce hrát na kytaru, velká inspirace byl Karel Kryl. Z českých kapel mě vždycky hodně bavili a baví Psí vojáci nebo Mňága a Žďorp. V současné době se mi líbí jakákoliv muzika, která mě dokáže nějakým způsobem oslovit. Hodně poslouchám třeba americký folk a country jako Hank Williams, Woody Guthrie, Bob Dylan nebo Townes van Zandt. Mám rád dobrý metal, je toho hodně.
Maxeek: Úplně první kapela, na kterou jsem přísahal, byl Pražskej výběr, to mi bylo tak dvanáct. Výběři nejspíš můžou za to, že jsem metalovej odrodilec, což není na vsi jen tak. Ale metalu se zkrátka vyhnout nedá – takže na základce a na gymplu to byly SDI – „The Sign of the Wicked, Sodom – „Persecution Mania“, Assasssin a samozřejmě Slayer a Motörhead. O něco později mi dal kámoš poslechnout Entombed – „Wolverine Blues“ a „To Ride, Shoot Straight and Speak the Truth“ a byla z toho láska na celej život, to samý s albama „Negatron“ a „Phobos“ od Voivod a určitě musím přidat i Napalm Death.
Pokud jde o další žánry – rap – tak jsem nekritickým obdivovatelem Beastie Boys, mám rád některý záležitosti od Public Enemy, Us3 – „Hand on Torch“ je bomba album, ska – the Specials, the Madness, určitě triphopeři Massive Attack – „Mezzanine“, Ministry – „Psalm 69“ a starší „Land of Rape and Honey“, pak to budou soundtracky k oblíbenejm filmům a to je mišmaš všeho od jazzu, přes reggae až po rave…
Štelca: Určitě jo. Kdybych už od ranýho dětství neposlouchal Plexis, Kabát, Alkehol (ano, někdy je potřeba si trochu zavepřit), Guns´N´Roses, Iron Maiden a KISS, tak bych se nikdy nedostal k něčemu takovýmu, jako je punk. A GNR, Iron Maiden (celey taiden) a KISS jsou jedni z mála, řekněme, „klasickejch rockovejch“ kapel, který poslouchám dodneška. Jinak to jsou střípky. Tu a tam někde něco zaslechnu (většinou hip-hop nebo písničkáři), ale vzhledem k tomu, že ti teď nedokážu říct, jak se ty interpretos jmenujou (snad kromě Oldřicha Janoty), tak si jdu pustit Pistole. Což vlastně pro někoho můžou bejt taky interpreti dostatečně mimo hc/punk 🙂
Gargamel: Masters Hammer, Michael Jackson, Prago Union najviac. Buena Vista social club, Daft Punk, James Brown, Sia, Lady Gaga, Adele, Me First and the Gimme Gimmes, Queen, Red Hot Chilli Peppers, soulove a bluesove playlisty na YouTube, Ludovico Einaudi, Placebo, Prince a youtube profil Ricka Beato, za rok 2017 som počúval len toto.
Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.
Pavel: Kdyby ses mě na tohle zeptal před pár lety, je dost pravděpodobný, že bych odpověděl bez přemýšlení tak, že se nemůžu dočkat nový epizody Star Wars. A přestože bych lhal kdybych tvrdil, že se na mladýho Hana Sola netěším, s přívalem nových SW filmů se mi kamsi vytrácí určitý kouzlo, který pro mě tohle vždycky mělo, takže skončím zase u koncertů, protože těch, na který se už teď těším, je poměrně dost: jde o kapely kamarádů, který nevidím moc často a mám je rád – CLEAN BREAK, NOT ON TOUR, DESPITE EVERYTHING a pár dalších, hodně velký očekávání mám od pražskýho koncertu LINE OF SIGHT a jsem hodně zvědavej na RATS IN THE WALL, který by se v létě měli objevit v Evropě. Taky se nemůžu dočkat až vylezeme s novým projektem. No a jak už říkal Milan v jednom z minulých dílů, stejně jako on se těším na koncerty, který letos odehraje BALACLAVA. Těžko uvěřit, že od chvíle co jsme se poprvé sešli ve zkušebně, uběhlo tolik let.
Filip: Plánujeme nahrávky, koncerty, turné… Měla by vyjít nahrávka SUDETIA NON CANTAT v omezeném nákladu na vinylu, z čehož mám velkou radost a patří za to velký dík Honzinovi! Nastává období, kdy se snad všemu budu moct věnovat naplno a na to se moc těším!
Maxeek: Těším na každej koncert – nejvíc na ten, co zrovna aktuálně bude, ale tradičním vrcholem sezóny je vodňanská Festa de la Pohoda 🙂 Těším se, až budeme mít otextovanou a nazkoušenou muziku, co máme zrovna rozdělanou, i když abych byl upřímnej, není úplně jistý, jestli to bude zrovna tenhle rok, protože naše kapelní pracovní tempo opravdu není překotný. Můj souboj s prázdným listem papíru, kdy mám dostat do pár slabik ten význam, kterej chci, je hrozná a zdlouhavá práce a vůbec nejsem si jistej, jestli se mi to daří. Snad se nám povede vyjet někam za hranice všedních dní, ale domluvenýho zatím není nic.
Hrozně se těším, až přejdou tyhle plískanice a já nasednu na kolo a vyrazím na cestu do lesů a do kopců s kámošema nebo jen tak sám.
Štelca: Nechci znít jako spravedlivej hardcorák, ale je to tak. Už několik let se těšim stejně. Přečíst si dobrou knížku. Jít na dobrejch koncert. Jít na pivo. Na další hezký výlety a záležitosti, který si nechám pro sebe. Na víc vlastních koncertů. Na nový číslo Limo Kida a na to, že Samuel přijede na Mělník na svym Favoritovi. Pro mě jdou hudební (nebo subkulturní) záležitosti, do jistý míry, ruku v ruce s osobníma. A na to, že se lidi nebudou brát moc vážně, ale zároveň se aspoň na chvilku zkusej zamyslet, co je dobrý a co ne (nemusí bejt nutně v souladu s majoritním diskursem). Prostě, lidsky.
Gargamel: Teším sa do Brazílie a tiež na to, čo ľudia povedia na novú LP ZLO. Tá bude asi za mesiac dostupná. Zatiaľ vychádzajú skvelé recenzie, ale uvidíme, čo ľudia. Tento rok by som chcel robiť na songoch, ktoré mám dohodnuté s inými kapelami ako Adacta. Sú to nápady, ktoré sa nezmestili na Zlo alebo sú trosku štýlovo iné… Uvidíme, čo z toho bude. Naplanované je toho dosť, ale realita ich pretriedi … Začal som sa venovať výrobe a prerábaniu gitár. V tomto by som sa chcel zdokonaliť, tiež sa chcem naučiť stojku na hlave a zahrať aspoň 3 songy na klavíri 🙂
Další díly:
01 – Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)
02 – Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)
03 – OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)
04 – Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)
05 – Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)
06 – Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)
07 – Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)
09 – Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)
10 – Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)