Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané „Pět ran do klobouku“ (pamětníci vědí…) pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem.
V sedmém díle odpovídali:
Bilos (Malignant Tumour)
Barvák (Insane Society records)
Ivan (Flowers For Whores, Repelent SS, Damage Done records)
Honza Klouček (Samuel records, Czechcore.cz, ex-Lahar)
Syky (Rabies)
Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.
Bilos: Vybaví se mi můj osobně asi nejlepší životní rok, plný kreativních projektů a věcí co mně opravdu naplňují. Vybaví se mi taky velmi divná společenská nálada, která je plná nenávisti a strachu, který do lidí perou media ze všech stran. Vybaví se mi samozřejmě skvělé koncerty a festivaly, na kterých jsem se byl podívat nebo na nich hrál, a setkání s několika mými hudebními hrdiny. Vybaví se mi i jedna velmi znepokojivá věc a to stále větší tolerance rasistických a fašistických názorů mezi lidmi a to i v hudební branži, kde tyto bludy byly vždy odsuzované, ale dneska, díky pravděpodobně čím dál tím větší lhostejnosti, hlouposti a taky lenosti se nezajímat o nic a věřit blábolům pitomých žvanilů jako Okamura a podobní, těmto bludům propadají i kamarádi, kteří byli vždy s jasně vyhraněnými názory. Trošku mne to děsí. Ale říkám si, že bude líp.
Barvák: To je dost záludná otázka, protože se mi poslední roky tak nějak míhají před očima a než se naděju, mám za sebou vždy Punx Piknik, Obscene Extreme, Killed By Brno (který jsem poprvý vynechal, taková hanba) a je konec roku. Celkově mám dojem, že svět je zase víc rozjebanej a už dávno to není moc srandovní. Možná můžeme být rádi, že v minulém roce nikdo nestisknul červený tlačítko a neposlal do vzduchu pár raket. Stupiditu tohodle národa ani není potřeba komentovat, ta v roce 2017 dosáhla nebeských výšin.
Desky moc nestíhám poslouchat, ale naživo mě hodně bavil koncert PROTES BENGT ve Stockholmu, byla to fakt sranda, užil jsem si to. Přátelská, odlehčená atmosféra, nikdo to nebral smrtelně vážně. 40 punkových songů za 20 minut, co chceš víc. Celkově byl ten festival fajn, spousta známých, fajn kapely, malej klub… i ten Stockholm je příjemný město. Jen je únavný se ve Švédsku cítit jako chudý příbuzný, životní úroveň je tam úplně někde jinde.
Ivan: Tyhle otázky jsou super pro lidi s vypálenou pamětí, který si suverénně pamatujou, co vyšlo v roce 1988 a nevědí, co měli včera k večeři. To je můj případ. Takhle z fleku to bylo seznámení s kapelou LOCAL H z Chicaga, který jsou naživo ve dvou stejný dělo jako třeba Lightning Bolt nebo ’68, ale zněj víc jako starej Amphetamine Reptile katalog.
Na jednom festivalu v Norsku jsem měl možnost vidět REFUSED a byl to smutnej zážitek. Je to jejich boj, přeju jim narvaný konta, ale prodavač aut v bazaru má víc energie než oni s nacvičenejma pohybama.
Americký turné s RUSSIAN CIRCLES a MASTODON; potvrdil jsem si, jak moc miluju MASTODON i potom, co mi našeptávači tvrdili jak „Emperor of Sand“ stojí za hovno. Rakovina, coby koncept, kterýmu podřídíte všechno, krutý příběhy všech členů až po schopnost udělat si z tragédie legraci v klipech. Následující EP „Cold Dark Place“ se songem „Toe To Toes“ (což měla bejt původně Brentova sólovka) je absolutní trhák a přirozenej bonus track k tématický desce.
Top tour bylo to evropský s TRAP THEM a jejich set v Tallinnu s BUTCHER, ve kterejch zpívá Jack Control (World Burns to Death, Severed Head Of State) a na bicí hraje Jon Weisberg z Asshole Parade. Při „Summer Grasses“ jsem se tiše poklonil za jednu z nejlepších punk desek na mým žebříčku Holding Back the Night!
A finálně letní roadtrip Texas, Nové Mexico, Mexico: Juaréz a Mexico City.
Samuel: Zaujala mě velká spousta věcí, a jednu nejsilnější asi těžko vypíchnu. Pohyboval bych se v mnoha rovinách. Ikdyž … společnost – na spokojenosti mi nepřidává nárůst extrémních pravicových názorů a celkově negativní klima. Uprchlická krize vs. politika. Někteří politici si z neštěstí jiných lidí dělají téma pro svou „politiku“. Politika obecně – mlžení, šeď a lži – postrádám silné nosné myšlenky, osobnosti. Osobní rovina – rok jsem přežil a ikdyž nejsem velký cestovatel, tak jsem s manželkou Janou ušel Skye Trail. Vlastně tohle byl nejsilnější zážitek roku 2017. Plyne z toho sdělení, cestování a učení je vždycky přínosné – v každé době / věku.
Jinak vyšlo množství super desek a proběhla spousta koncertů. Plyne z toho i následující, každá mince má dvě strany – na jedné je velká nabídka a na druhé se rýsuje přesycenost – informacemi, a právě tím vším super děním koncertním, i vydavatelským. Osobně bych toho zvládnul rád co nejvíc, ale jedna věc je jasná – všechno nejde stihnout! Rýsuje se otázka, jestli nás zmíněná zahlcenost jednoho krásného dne opravdu nezahltí, a všechno se prostě nepo…
Pokud bych měl vypíchnout nějaké desky roku 2017, jsou to (a mám je doma i na vinylu): DÁŠA FON FĽAŠA / ILÚZIA – split (Burina Records), ARAN EPOCHAL & TAHLE HUDBA – „Konec srpna“ (Silver Rocket), BRÜNNER TODESMARSCH – „Legální lágry, ilegální lidé“ (Phobia Records) a VLNĚNA – „Děcka posledního domu“ (Silver Rocket). Bavím se o deskách vydaných u nás v ČR/SK. Musím zmínit i následující, žiju v lesích nedaleko Olomouce, a nejde nenapsat o dění kolem SF MINI. To je prima, a víc než prima! V osobní rovině byl TOP výlet do Skotska – Skye Trail, v rovině hardcore / punk by to bylo právě dění kolem SF MINI. Jo, zapomněl jsem na nástup dcery do první třídy a „líbilo“ se mi i to, jak mělnická parta CIRGUZ pěkně zapracovala s pojmem „konec kapely“. Řekli si, kdy skončí, vydali o CIRGUZ fungování zine a díky tomu si to snad mohli všechno i „cíleně užít“. Všechno má svůj čas, a je jen někdy těžký si to uvědomit!
Syky: Protože je Periferia hudební web, tak předpokládám, že se ptáš na tohle :). A ve mně vlastně po tej době co „poslouchám“ asi skoro nic jiného dojmy nezanechává 🙂 Ok. CONVULSIF v Písku, koncert pro pár lidí, s fajn atmosférou. A tihle blázni hrajícící skoro potmě, mix hc/jazzu/noise a improvizace, kterej normálně moc nemusím, ale tady jsem si to fakt užil. Pak mě hodně bavily němci HACKE v Domažlicích, to byl pro změnu hc namíchanej s nějakým new wave, a bubeníkem, kterej hral úplně jinak než bývá zvkykem, ale hrál skvěle. Úžasnej zvuk naživo, trochu delší koncert ale dalo se. Jejich 6 songová kazeta je super. HUMAN FAULT v Milevsku taky paráda, jsem myslel, že starej dobrej „britcore“ už tady nikdo nehraje, a ejhle, hraje. Sedmipalec KAOSQUAD! Pecka, to musíš mít! První polovina comebackového koncertu MASTER´S HAMMER v Práglu, regulerně jsem se Stormem „syčel“ texty, když jsem je propásl před lety, tak alespoň teďka. LEVÁK BOB na Pallassitu. INFEST na OEF, jasně v klubu by to byla vražda, ale tady taky hodně dobrý, tohle byl asi nej koncertní zásek roku 2017, když se ti něco líbí tak dlouho, a ani nedoufáš že to někdy zažiješ, a pak se to stane, prostě si to užiješ no 🙂 SYSTEMATIC DEATH byly taky hodně dobří. Nakonec poslední loňskej koncert, japonští WALL OF TRASH, reinkarnace mých starých oblíbenců CONGA FURY, s ¾ CONGA FURY v sestavě, co víc chtít. Japonsko naplno! O sedmipalci Kaosquad už jsem mluvil. Self Titled 7″ a split 7″ od SCUM HUMAN, kurewský pévéčko, nemá chybu. TRIAC / SICK/TIRED split LP, grindcore jak víno. Kazeta jihočeských TOSIRO, výborný scream hardcore/emo? 12″ od PERSECUTION, naprosto suprovej britcore, totálně v duchu 80tých let, s lidmi kteří v té době hráli např. v RIPCORD, co dodat že? 7″ a live na OEF od izraelských MOOM, fast a pévé mix. DERBE LEBOWSKI 12″ nedoceněná kapela… GETS WORSE LP, supr, a tohle je doceněná kapela hehehe. EXIT UNIT!!!! 7″ kde jsou samý ex členi INFEST, a kterej zní jako nová nahrávka Infest, tohle je asi nej deska 2017… SICKMARK z Německa a jejich znovuvydané demo na 7″ a vlastně cokoliv od téhle famózní bandy. CAVE STATE / CONCUSSIVE 7″ pévéčko jako hrom. FORCED 7″ grindcore starý školy ve fofrovým vydání. Kazeta brazilských VAZIO, kterou jsem vyměnil v Písku s nima, jak moc black metal nejedu, tak jsem si to užil, klasický riffy, klasickej zvuk, klasický všechno, při noční procházce ideální soundtrack do sluchátek. Repress LP HELLISH CROSSFIRE, jejich první album mě po slušným koncertu v Písku (když metla tak Písek) hodně bavilo. A nakonec jako u live věcí, WALL OF TRASH, parádní kazeta! JOHNY FOXTER z Brana, parádní fastcore? No fofr to je… Z nehudební oblasti… byl rok 2017 v osobní rovině fakt super, chvilku jsem věřil ve světlé zítřky, ale moje oblíbené: Kdo očekává nejhorší, nemůže být zklamán, se opět 100% vyplnilo 🙂 Jo a zapoměl bych na šipky, super. Jak je osobně hrát, tak sledovat mače těch nejlepších i průměrných hráčů. A není to jen pivní „sport“, já třeba pivo vůbec nepiju :).
Která domácí kapela je podle tebe nejvíc „neprávem“ opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?
Bilos: Těžko odpovědět. Těch kapel co u nás sleduju není moc, mne totiž zajímají i texty kapel a někdy mě zaujme muzika a když si přečtu texty, prostě se o kapelu přestanu zajímat. Ale z těch služebně mladších kapel se mi líbí HORRIBLE CREATURES z Karlových Varů, nebo EXORCIZPHOBIA z Trutnova. Jsou tu ale i jiné bandy, které mě berou, jako KRÜGER z Prahy nebo BETON ze Slovenska. A s tím opomíjením bych to nijak tragicky neviděl. Všechny kapely mají stejnou startovní čáru, pakliže se o kapelu staráš a s tím souvisí i jisté „oběti“, pak si nemyslím, že by se někdo mohl cítit opomíjený. Je to na každém individuálně, co od toho čeká a co do toho investuje.
Barvák: No samozřejmě mě napadla ta DEZINFEKCE a SVINĚ, ale protože to píše každej, tak je to asi kravina. Myslím si, že zrovna tyhle dvě kapely si dělají věci po svým a nijak netouží po tom dostat se na špici punkových hitparád. Pokud má ale nějaká kapela dojem, že je opomíjená, tak by se spíš měla zamyslet nad tím, jestli nahrává, vydává, koncertuje, případně pořádá koncerty jiným kapelám… nebo jen zkouší a chodí do hospody.
Ivan: Řekl bych, že žádná. Pokud opravdu hledáte zvuk, kterej milujete, tak ho najdete. Pak zjistíte, že jste narazili na kapely, pro který je pořád důležitý sdělení skrze muziku a její energii a neřešej, kolik maj kde lajků a na jak velkejch místech hrajou. V tomhle ohledu miluju tenhle text od IMMORTAL TECHNIQUE: “So if your message ain’t shit, fuck the records you sold! ‚Cause if you go platinum, it’s got nothing to do with luck. It just means that a million people are stupid as fuck.” A to platí obecně u jakýhokoliv žánru.
Samuel: Nevím o žádné opomíjené kapele. Obecně si myslím, že platí – pokud se sejdou lidi, kteří mají jasno, jsou hlavně kámoši, a jdou si za svojí představou, potom dříve nebo později dosáhnou cíle, o který usilují. A nezáleží ani na tom, jestli chodili do hudební školy – hlavní je ten smysl, a důvody proč to dělají. Otázkou je samozřejmě i to, co bude cílem, a jestli je vůbec snahou být součástí „pomyslného DIY celku“ nebo je dění krokem / mezistupeň k „profi něčemu“.
Pokud se na to podívám úhlem pohledu začátku roku 2018, potom vidím, že se toho děje strašně dost. Vychází hodně nahrávek, je mraky koncertů. Hlad v tomhle směru zcela zmizel. Není jednoduché se v tom dění neztratit. Bavím se jak o kapelách, tak o lidech, kteří si desky kupují nebo chodí na koncerty. Úplně to nesouvisí s tím pojmem opomíjená kapela, přesto přesycenost se vším souvisí a bude souviset ještě víc. V moři se ztratíš zcela určitě, pokud ale budeš plavat v rybníku, směr si nejspíš udržíš 🙂
Takže „opomíjená kapela“ beru jako sebemrskačství, které vidí jen „cíl“ a nevidí tu cestu, která by měla být vyšlapaná. Ale nemusí to tak být. Pokud bych měl přesto napsat „opomíjenou šťastnou kapelu“, asi bych uvedl JAYWALKER, THE MOOD, VAS SZUZANNE, HIS ANOTHER FALL.
Syky: Napadají mě milevští KRAOST, kteří hrajou už kurwa dlouho, maj venku aktuálně druhej parádní 7″, podle mě i celkem hodně hrají, a přesto mi to přijde, že se o nich moc neví a nemluví, a je to škoda. Luxusní thrashcore, vychytanej do posledního detailu, a naživo nasazení, zvuk a energie. A když jsem na jihu, tak to samý jako Kraost se týká i COMMODORE 64, naprosto parádní DC 80tkovej hardcore, nasazení, zvuk prostě všecko, ale prostě se nějak o nich moc neví mi to přijde. Proč tomu tak je… nehrají ani metal, ani d-beat, proto tomu tak je u obou kapel 🙂
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Bilos: Jak už jsem psal výše, hodně mě štve prorůstání nacistických a ultra nacionalistických myšlenek do extremní muziky. Kde se to kurva vzalo??? Nechápu to, nechápal jsem to a nikdy to nepochopím. A ta všeobecná tolerance těchto názorů je naprosto zvrácená. Pro mě v muzice, ať už v jakkoliv extremní, existuje jistý, dejme tomu „morální kodex“, kde jsou prostě některé věci za hranou. A ať tady jakkoliv horuju za svobodu názoru, tak fašismus není názor, ale ZLOČIN!!! OK??? Kromě tohoto, jsou tady už jen samé pozitiva. Stále máme jistou svobodu názoru alespoň v muzice, existuje dostupnost jak možnosti nahrávání muziky, tak hudebních nástrojů, koncertů je tady strašně moc, možná až moc, ale to už si lidi přeberou sami. Takže to jasné pozitivum je ta svoboda… ta je k nezaplacení.
Barvák: Myslím, že mě trápí úplně jiný věci, než stav scény. Smiřuju se s tím, že vše okolo se za posledních pár let strašně změnilo a nejsem si úplně jistej tím, jak moc do škatulky s popiskou „scéna“ ještě pasuju.
Ivan: Otázkou je; co je scéna. Obecně mě serou koncerty zadarmo nebo „dobrovolný vstupný“. Nevěřím totiž tomu, že koncert zadarmo je solidární s lidma, který nemaj peníze. Nejvíc reptaj lidi, který pak utratěj tři kila na baru a znechutěj koncert těm, kdo přišli na kapelu.
Samuel: Nevím, jestli je ve scéně věc, která mě nějak „trápí“. Scéna si žije, žila a bude žít, svým vlastním životem. Naskočit, i vyskočit, může každý – dle vlastního uvážení. Tak se to snažím brát, a je to myslím i fér. Respektovat nastoupení i vystoupení, respektovat jeden druhého. Podívám se na to hlavně z osobního pohledu – stále se snažím, být nějak „při tom“, hledat si své místo a věci, které mě baví. Je mi jedno kolik mám let, snažím se prostě stále hledat své místo a nějak „věcem v mezích možností pomáhat“. Hardcore / punk je pro mě generátorem energie a já se jí to nějak snažím vracet. Stále se ale najde dost aktuálních věcí, které mi baterky spíš dobíjejí, než vybíjejí. Myslím si, že je to trochu podobné jako s „demo“ nahrávkami, které mám s odstupem času stále radši. Proč? Často je v nich animální energie, jiskření, které na dalších nahrávkách kapel zmizí. Důvody mohou být různé, důležité ale je, dívat se zpátky, a držet si ten „žár uvnitř“, jiskření … nebo se o to minimálně snažit 🙂 Žádný velký trápení jsem neuvedl, ale na druhou stranu – velice mě potěšila Vaše anketa, snaha oslovit lidi ze scény. Je fajn to číst.
Syky: Hele tady asi všecky zklamu, ale netrápí mě nic. Budeme to mít takový jaký to chceme mít, a uděláme si to. Brečet, že chodí málo lidí, nemá cenu, že v nultých letech chodilo víc lidí to je pravda, že v devadesátých chodilo ještě víc lidí je taky pravda, a že v osmdesátých nechodilo tolik, ale byly to lidi co byli kvůli tomu ochotni nechat se buzerovat, mlátit a zavírat od cajtů je taky pravda. Jsme ale tady a teď. Je rok 2018, a vzpomínat co bylo nemá žádnou cenu. Chceš, aby v tvém městě byl dobrej koncert, uspořádej ho. Chceš, aby kapela co se ti líbí, měla dobrou nahrávku, ok vydej jí. Myslíš si, že v CZ není kapela, která by hrála muziku podle tvýho vkusu, založ jí. Je to přeci tak snadný. Je to o lidech, ne o tom co pro mě kdo udělá.
Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?
Bilos: Poslouchám kde co, jediným kriteriem je asi to, že mě to musí nějak oslovit. Jak hudebně tak i textově i když i v tom existují vyjímky. Není tajností, že poslouchám, a to velmi, všechny možné metalové styly, krom těch moderních co mi nikdy k srdci nepřirostly a už se tak určitě nestane. Od mala jsem byl v metalu ponořený a poslouchal kapely, které se staly postupem času leadery stylů, KREATOR, SAXON, DEATHROW, ENTOMBED, JUDAS PRIEST a miliony dalších. Ty měly velký vliv na to, co dělám a jak to dělám… Hardcore a punk přišel vzápětí po revoluci.
Barvák: Kecal bych, kdybych napsal, že ne. Samozřejmě poslouchám spoustu metalu, posledních pár let taky temnej deathrock / gotiku, občas mě chytí i nějaký song z rádia – třeba islandský KALEO, tam mě baví ten danzigovskej vokál. Taky mám slabost pro titulní songy z Bondovek. Nikdy asi nepřijdu na chuť kotlíkařině, ať už punkový nebo klasický.
Ivan: Nejde přímo o ovlivnění, ale celoživotní soundtrack:
GUN – S/T (1968)
Lisa Gerrard – The Mirror Pool (1995)
Metallica – Master of Puppets (1986)
Crashdiet – Rest In Sleeze (2005)
W.A.S.P. – Headless Children (1989)
King Diamond – Them (1988)
John Carpenter – Filmy + soundtracky
Dead Can Dance – všechno vždycky
Bathory – Hammerheart (1990)
DIO – Holy Diver (1983)
Marta Kubišová (1968-69)
Ennio Morricone – La Piovra + The Thing
a mnoho dalších…
Samuel: Z 95% (cca) poslouchám jen hardcore / punkové kapely. Nemusím rozepisovat všechny styly, sub-styly. Kdo se v dění pohybuje, ten ví jak je škála tohoto označení pestrá, že? Takže vlastně nemám ani důvody hledat jinde. První kapelou, kterou jsem nějak významněji slyšel a nějak mě zaujala, byli IRON MAIDEN. To bylo někde na základce (cca 30 let zpátky?). Význam to nemělo nejspíš žádný, snad jen ten, že jsem pak měl potřebu sehnat si jejich nahrávku na kazetě / a taky kazeťák. Takže mě to vlastně motivovalo, ovlivnilo, ikdyž dneska nemám fakt žádný důvod si zmíněné IRON MAIDEN pustit (nic proti nim).
Aktuálně se „snažím“ ten pohled – vně / mimo – překročit, v rovině lidské i hudební. Pokud mě něco zaujme, snažím se k tomu přistupovat otevřeně. Jestli mě baví nějaké velké kapely / interpreti? JOHNY CASH, SOCIAL DISTORTION, RAMONES, JOY DIVISION, THE CURE, DEPECHE MODE. Občas mě i něco jiného „trkne“ do ucha i jinde, ale nepřikládám tomu větší důraz než hudební.
Syky: Ne. Má rád starý desky od GOTTa, to se asi ví. Nevadí mi nějaký sedmdesátkový popíky, ABBA třeba. Baví mě melodický punkrocky jako MASSHYSTERI, ale že by mě ovlivnili, to si nemyslím. No a vlastně mimo hc/punk bylo v otázce, tak ano, starej thrash metal, kterej jsem poslouchal když mi bylo …náct, a mám to rád pořád, ale spíš jen ty staroby… Teď mám na gramci DARK ANGEL – „Leave Scars“ a je to úžasná deska a vždycky byla, ale nechtěl bych hrát metal. Čtyři riffy pět minut… neeee. Raději čtyři riffy za 20 sekund, a jdeme na další kousek! 🙂
Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.
Bilos: Už dva týdny ležím s kurevskou chřipkou, tak se nejvíc těším, až se z toho vyhrabu. Těším se na úkoly, co jsem si dal na rok 2018 a budu pracovat na tom, abych je ke své spokojenosti zvládnul. Jsem pozitivní, takže tomu věřím. Samozřejmě se těším na všechny akce co mě a kapelu letos čekají. Budeme například poprvé hrát ve Finsku, nebo společně s mými oblíbenými KREATOR doma v Ostravě a to mi připadne super. Taky Obscene Extreme festival a jeho 20-leté výročí bude stát za to!!! Rok 2018 bude fajny!!!
Barvák: V tuhle chvíli se hlavně těším až budu mít dodělaný účetnictví, který ze mě naprosto vysává energii a nemůžu se dočkat nových Star Wars, trailer na Hana Sola mě fakt dostal, snad to nebude velký zklamání. A jedna zajímavost, vzhledem k tomu, že se tahle anketa dřív jmenovala Pětka Pepy Melena – víš o tom, že Pepa Melen má na rádiu pořad, ve kterém se věnuje světovým nahrávacím studiím? Překvapivě je to docela zajímavý.
Ivan: PUSHTEEK!!!
Samuel: Jeden čas jsem měl rád kapelu 411, a budu se držet názvu jedné z jejich skladeb – „Destroy The Dream“ – snažím se neplánovat více než je potřeba, a žít teď a v místě kde aktuálně jsem. Na nový rok 2018 se těším obecně a věřím, že přinese spoustu inspirativních desek, kapel, a dění kolem. Doufám hlavně v momenty, které nebudu očekávat, a sám si je nějak „pod lampou“ najdu. Těším se i na to, že uběhnu víc kilometrů než loni a překonám i počet loňských km ujetých na kole. Jako hlavní vidím tyhle základní fakta – být zdravý, mít otevřený srdce, myslet hlavou a věci vidět alespoň trochu pozitivně. Peace!
Syky: Sorry, ale nevím co vlastně říct. Nikdy jsem si nedělal žádný plány a očekávání. Jsem spíš cynickej skeptik, i když plno lidí si myslí opak 🙂 Vlastně jo, těším se, že snad v červnu zahrajeme v Nepálu, to bude zajímavej zážitek, ale dokud nevystoupím z letadla (poprvé v životě hehehehe) tak neuvěřím. Uvidíme, řekl slepej hluchýmu…
Další díly:
01 – Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)
02 – Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)
03 – OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)
04 – Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)
05 – Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)
06 – Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)
08 – Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)
09 – Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)
10 – Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)