Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané „Pět ran do klobouku“ (pamětníci vědí…) pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem.
V šestém díle odpovídali:
Radek (Decultivate, Flowers For Whores)
Mára (Mörkhimmel)
Míra (Kung-Fu Girlz)
Štůsa (At Folsom Prison)
Tomáš (Beton)
Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.
Radek: Můj život se už delší dobu točí pouze kolem muziky, takže rok 2017, to jsou koncerty, starý známý i nový lidi z hudebního světa, nový zkušenosti a zážitky. Loňský rok byl především o naší celkem nový kapele DECULTIVATE. Mám velkou radost, že jsme začali hrát koncerty, brzy vydali první demo, vyrazili na první koncerty do zahraničí a v závěru roku se podívali i do Izraele. Kromě toho jsem začal hrát ve FLOWERS FOR WHORES na basu, s kapelou REST IN HASTE vydal desku. Pak si vybavím miniturné OBITUARY, kde jsem řídil, INFEST na OEF, Soulkostel, pražský koncerty DISFEAR a SUMAC… Bylo toho dost. Osobní dojmy či společensko-politický věci spojený s rokem 2017 si s dovolením nechám pro sebe.
Mára: Vydání splitka MORKHIMMEL / TOWER. Hraní na Brutal Assaultu. Spoustu výbornejch koncertů. Osobní problémy/chyby. Po hudební stránce nejlepší rok, osobní život a zdraví nejhorší. Ve výsledku jsem rád, že už je to za mnou…
Míra: Rok 2017 pro mě znamená běžky. Byl jsem na lyžích každý týden 5 měsíců v kuse a asi nejsilnější dojem na mně zanechalo pár březnových výjezdů v Jizerkách a poslední lyžovačka 29. dubna s Kráťou na Šumavě.
Štůsa: Jednoznačně je to rostoucí názorová barvoslepost ve společnosti. Připadá mi, že lidi ztrácej ve spoustě důležitých témat schopnost normální diskuse a ochotu vyslechnout si názor druhý strany. Z extrémního množství informací, který se na ně každodenně řítí hlavně z médií a sociálních sítí, jim vzniká v hlavě chaos a ten se postupně mění ve strach. Tahle kombinace pak logicky vede ke zkratkovitosti, agresivnímu chování (teď ani nemyslím to fyzický) a co je nejhorší: k úplně podivný polarizaci společnosti. Klasickym příkladem je politika. Třeba to, co se teď opět dělo a děje kolem prezidentský volby u nás. Ale těch je věcí je mnohem víc (Trump, brexit, uprchlíci). Lidi by si měli dát větší odstup, nebrat všechno tak osobně. A přestat věřit tomu, že politici za ně vyřešej jejich problémy.
Tomáš: Myslím, že z priestorových dôvodov by bolo vhodné ostať v hudobnej oblasti. Tam na mňa asi najsilnejšie zapôsobila návšteva u Ivana Koceva z Fuck Yoga records v Skopje. Na svojej značke vydal v roku 2017 2 fantastické albumy jeho kapiel GOLI DECA a TRANSHUNTER. Obe sa stali silným pilierom Macedónskej drsnej scény, aj keď vo vodách hc/punku/metalu sa príliš nepohybujú. Okrem toho pod Fuck Yoga nájdete nové veci/repressy od legiend ako DEPRESSOR, GRIEF, NOOTHGRUSH a i. Vrelo odporúčam.
Veľkou vecou ku koncu roku bolo vydanie malých nákladoch Bratislavských nahrávok KRUTÁ ZIMA 7″ep, split 7″ep LEADERS OF THE FUCKIN ASSHOLES / BARBAR a BARBAR – s/t 10″. Všetko redigovalo duo Vrabec a Hufnágel, skvelí Bratislavskí hudobníci a fanatici tvrdého, špinavého naskrz temného soundu. Ich neprežutý prístup k crustu/disbeatu/metalu je v ére zániku kreativity veľmi osviežujúci.
Která domácí kapela je podle tebe nejvíc „neprávem“ opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?
Radek: Myslím, že drone/doomoví GEDALE by si zasloužili o maličko víc pozornosti. Ale to by na to taky museli trochu víc šlapat, lenoši! Zdravím Kéfu a Zdendu.
Mára: HROBOKOP. Nejspíš kvůli častým personálním změnám a malé aktivitě. DECULTIVATE vraždí živě, ale ty si teď dají koncert s Napalm Death, takže zas tak přehlížený asi nejsou haha.
Míra: Bohužel ta kapela už nehraje. Byli to podle mě CIRGUZ, který natočili naprosto fenomenální album a pak to zabalili. Je tomu tak, protože Cirguz neměli fejsbuk.
Štůsa: Tohle nedokážu úplně posoudit, už zdaleka nemám takovej přehled. Nebudu tedy mluvit o opomíjený kapele, ale otočím to. Loni mě naprosto pohltilo album „Společnost Psů“, který nahrála kapela ESAZLESA. Má to skvělou atmosféru, vnitřní „příběh“ a úžasný texty, který tě nutěj přemejšlet nad sebou, nad světem kolem. Chtěl bych, aby se tahle deska dostala k co největšímu množství lidí. Mým favoritem je pak skladba „Po zádech“, která je i tak nějak o tom, co jsem rozebíral v první odpovědi. „Jsou lidé – co nikdy nepromluví. A přitom jejich vzdechy nelze překřičet…“
Tomáš: Ostanem poväčšine na Slovensku (keďže o scéne v ČR podobný prehľad nemám). Jedná sa o interpretov pozabudnutých v širšom a uctievaných v užšom merítku: ALI IBN RASCHID, PIECKA AE, ČISTÁ RYŽA, DYBBUK, MCH BAND, JAKUBYSKO, BLIND RATTVISA. Dôvody môžu byť rôzne: nedostatok nahrávok, koncertov, neschopnosť hudobníkov menežovať si kapelu, alebo ich pracovná, či iná vyťaženosť.
Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu „scény“? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?
Radek: To, co mě štvalo v minulosti, mě štve i dneska: lidi, který mají tu drzost kádrovat ostatní, ale sami mají máslo na hlavě. Docela mě poslední dobou štve, jak se v určitých kruzích rozmohlo kritizovat Sedmičku. Přitom z mýho pohledu nemá Sedmička ve svý kategorii konkurenci. Od roku 2004 jsem tam byl na stovkách koncertů. Nikdy jsem tam nezažil blbej zvuk, což se o jinejch místech říct nedá.
Mára: Zavírání dobrejch klubů. Po zavření Finalu na Žižkově (jo, už to je nějakej pátek) to teď zabalili i v Barytonu. Alternativa pro pořádání koncertů se hledá těžko, pokud chceš aby žižkovský punx měli koncert u huby. Na druhou stranu mám radost z otevření Eternie. Jinak si nevybavuju nic, co by mi vyloženě vadilo, až na nějaký lidi, ale to je součást každý komunity. Všude se najde blbec, koukni se třeba na mě. Pozitivum vidím to, že vzniká pár výbornejch projektů. Slyšel jsem nahrávky ze zkušebny, máme se na co těšit.
Míra: Nejvíc mě štve, že punk vůbec není cool pro lidi pod 30 let. Jako největší pozitivum beru to, že v Milevsku předešlá věta neplatí 🙂
Štůsa: Sleduju to už spíš z povzdálí, ale z pohledu člověka, co žije v Praze, mám pocit, že je tu řada mladejch zapálenejch lidí, co se nebojej podat pomocnou ruku zahraniční kapele, která je na tour a potřebuje pomoc, opakovaně (a to je důležitý) se organizujou benefity pro ty, který potřebujou pomoc nebo akce, který maj nějakou „vyšší“ myšlenku. A že by mě něco ohledně stavu „scény“ trápilo, to obecně nemůžu říct. Snad jen trochu ubrat z tý aktivity a řešení věcí na facebooku 😉
Tomáš: Stavom scény, resp. jej negatívami, sa snažím nezaoberať, tak ako ani inými pre môj život nie moc dôležitými témami. Mrzí ma, že sa rozpadli KAMOŠKO A KOKOSKO. Naopak ma teší prepájanie metalu a punku (v Bratislave), zamorské a zaoceánske úspechy 7 MINÚT STRACHU, koncerty BARBAR a každá stopa zdravého rozumu.
Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?
Radek: Určitě Dana Schechter z Insect Ark, se kterou jsem byl na turné v roce 2015. Hodně mě inspirovalo, jak svou hudbu brala a bere vážně, ačkoliv jí ani omylem neživí, a skutečně na ní dře.
Mára: No já jsem v zásadě metloš, co uznává hc punkový principy, takže oldschoolovej metal. Pak mám rád starý vykopávky jako Pink Floyd, Thin Lizzy, Black Sabbath, Yes, Led Zeppelin. Tohle mám společný i s klukama z Morkhimmel. Takže když na začátku zkoušky dáváme jam, tak Hawranovi narostou vlasy, kalhoty se rozšířej do zvonu a Slávek před zkušebnou prodává papíry za dolar. Rád si poslechnu i věci jako Air a Morcheeba.
Míra: Loni jsem hodně poslouchal Dahmána al Harrášího, což je alžírskej zpěvák stylu „chaabi“ (šá´bí), kterej zemřel v roce 1980. Některý jeho songy coveroval např. Rachid Taha a jsou to opravdu pecky.
Štůsa: Určitě. Já úplně nerozlišuju z jaký subkultury kapela/interpret je. Hudba, texty/názor, který mě nějak zasáhnou, jsou v podstatě ve všech žánrech. Kdybych se měl rozepisovat, jak mě v mládí oslovili Pink Floyd nebo starý Genesis, který mi pouštěl táta. Když jsem si jako svojí první kazetu kupoval „Use Your Illusions II“ od GNR. Poprvé slyšel death metal (byli to Hypocrisy a deska „Penetralia“). Co jsem cejtil při poslechu „My Favourite Things“ od Johna Coltranea nebo Requiemu od Mozarta. Když jsem poprvé viděl naživo Rollins Band, Neurosis, Rogera Waterse, Sigur Ros… Bylo by to na dlouho i bez HC/ Punku. Z poslední doby to je pak: Sufjan Stevens a jeho věci k filmu „Call Me By Your Name“, Dälek – „Endangered Philosophies“, Hammock – „Mysterium“, The Regrettes – „Feel Your Feelings Fool“, Unsane – „Sterilize“… Ono na to můžeš koukat ale i opačně. Někdy může bejt obohacující, když vykoukneš ze svý bubliny a třeba si pustíš na pár minut TV Šlágr. Před pár tejdnama jsem to udělal a musím říct, že to ve mně zanechalo docela silnou stopu 🙂
Tomáš: Z predošlých aj nasledujúcich odpovedí je asi príznačné, že áno. Väčšina hudby, ktorá má na mňa dopad, pochádza práve z oblastí mimo hc/punk.
Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.
Radek: Z hudebního ranku – Decultivate budou vydávat desku, pojedou turné, odehrajou před Napalm Death, Blacklisted a bůhví kde ještě. A pokud se zadaří, vrátí se opět do Izraele. V osobní rovině se těším, jak poroste naše dcera.
Mára: Na první ročník naší akce Eternal Noise Misery v Eternii. Fear Fest. Desert Fest v Berlíně a Kill-Town Death Fest v Kodani. Co vypadne z nový kapely, kterou jsem dal dohromady. Koncerty, skládání materiálu na desku Morkhimmel. Na dvě splitka jakožto poslední činnost mrtvoly Black Aspirin.
Míra: Co se hudby týče, tak se dost těším, že s Kung Fu Girlz konečně doděláme naše album. Jsme děsný amatéři a tak nám to trvá milion let! Mimo hudbu se těším na březnový (a snad i dubnový) běžky. Skol!
Štůsa: V tuhle chvíli se dost těším na léto… Ale jinak je to určitě festival Obscene Extreme, to je pro mě svátek každej rok. Letos má navíc 20. výročí.
Tomáš: MASSIVE ATTACK live, koncert (s) NECROT, jazda na koni, ETERNAL NOISE MISERY fest, komunálne voľby, ASOCIAL koncert, zrušené koncerty DISPOSE, pobyt pri mori, výročná 500 000 cigareta, výročné 5000000 pivo, alfa-omega konštrukčného metalu: BETON/ROXOR split LP, koncert CASI CADA MINUTO.
Další díly:
01 – Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)
02 – Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)
03 – OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)
04 – Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)
05 – Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)
07 – Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)
08 – Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)
09 – Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)
10 – Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)